Pianista

 

 

Muziku miloval odmalička. Ani lidová škola umění mu tuhle radost neotrávila. Měl štěstí na učitele, později na profesorku. Všechno klavíru podřídil, nic jiného ho nezajímalo, nenaplňovalo. Rodiče na něj byli pyšní, a to mu bohatě stačilo. Stal se z něj "klavírní samotář" bez přátel. Až babička mu otevřela oči, seznámila ho se Zdenou. A klavír jakoby vycítil jeho emoční vyzrálost, sám mu vede prsty, udává rytmus, mění náladu. Paní profesorka byla první, kdo tu změnu poznal, ale nezná příčinu. ZDENA - ženský element, co jiného...

 

˝Babi, u tebe to vždycky voní po tvarohových buchtách, i když žádné nepečeš.˝ Nese si židli na zápraží.
˝Ty by ses jasnovidectvím živit nemohl, Honzo. A co je tohle?˝ Babička nese pekáč horkých buchet. ˝Jak se má Zdenička? Nezapomínáš na ni?˝
˝Neboj, babi. V pátek spolu vyrážíme na hory. Na celý víkend. Ještě jsme spolu sami nikde nebyli. A přes noc už vůbec ne, jestli mi rozumíš.˝
˝To je dobře, že jste nespěchali. Jak dlouho se vlastně znáte?˝
˝Babi, nedělej, že nevíš. Sama jsi dělala kuplířku.˝
˝No jo… bude to víc než rok. Vážně jste spolu… ne to?˝
˝Se Zdenou jsem ještě nespal, jestli se chceš lidsky zeptat. Tak mi drž palce, ať to hned nezvořu, s notama bych se cítil jistější.˝
˝Neplácej hlouposti. Jak se na to tváří její rodiče?˝
˝Tváří se tak, že mě mají rádi. Jestli to jen předstírají… nevím. Skoro je neznám. Jsou pořád v práci, nebo se o své práci baví. Úplně stejně, jako naši. Jak jsi mohla mého tátu tak divně vychovat, babi? Tátu znám jen jako stroj na prachy.˝
˝Ale finančně tě podporuje, to už ti nevadí, co?˝ lišácky babička odpověděla.

________________

 

˝Líbilo?…˝
Hezčí otázku na krásnějším místě nemohl dostat. V krbu praská oheň, se Zdenou leží nazí na rozkládacím gauči… Bílá kožešina před krbem i pod nimi by byla asi lepší, ale i tak je Honza moc spokojený. TOHLE jsou jeho nejkrásnější chvilky života! Kam se hrabe klavír!
˝Teď jsi asi deset minut nemluvil o klavíru. Copak se tak zásadního stalo?˝ zeptala se ho Zdena.
˝Nemluvil, to je pravda… ale celou dobu jsem na něj myslel…˝
˝LHÁŘI!˝ plácla ho Zdena přes nahý pupek.

Ráno ho vzbudilo bouchání na okenici a hrozný řev: ˝PADEJTE VŠICHNI PRYČ! LAVINA!!! Kurva, vykašli se na to… tam nikdo není.˝
˝Zdeno,˝ třese s ní, ˝prej musíme PRYČ!˝ Vyběhl jen v trenýrkách před chatu. Vidí dva lyžaře od horské služby ujíždět pryč.
NÁRAZ! Bílá masa sněhu ho semlela, na chvilku se mu podařilo plavat po povrchu. Chce se mu řvát ZDENO!!! …ale nemůže. Má plnou pusu sněhu. Vůbec netuší, jak je hluboko pod lavinou. Žije vůbec? Nebo je to jen hrozný sen? Během chvilky nastalo mrtvé ticho. Začíná ztrácet vědomí. Ani neví, jestli mu je zima, nebo teplo. Ví jediné – dusí se… a jestli omdlí, bude konec.
Začíná mít barevné sny. Vidí Zdenu s babičkou v přesvětlené zahradě. Usmívají se na něj. Babička Zdenu políbila… na rozloučenou? Chce políbit i jeho… ale mezi nimi je plot. Chtěl se k nim rozeběhnout, ale nohy má snad z olova. Nemůže se hnout.

"Babi, Zdeni… JÁ SE NEMŮŽU HEJBAT!!!" křičí mu mozek.

_______________

 

˝Tady! Možná, že už ho mám. Jasně… je to tady! Mám ho! Pojďte sem! Tak polez, mladej… DEKU!!! A fólii… Bacha na ty nosítka. Byl s tebou ještě někdo? …Neodpovídá… Kyslík… Tady byla horská chata, a nezbylo z ní ani prkno. Mladej… nebyl v tý chatě někdo? Má toho dost… Možná byl v té chatě sám a vyběhl jen v trenýrkách. Mladej! Hej! Byl jsi v té chatě sám?˝

Z horské chaty zbyl jen sklep. Jinak vůbec nic. Zdenu našel pes záchranář. Snad jedinou kost neměla v pořádku, ale žila. Dvě stě metrů od chaty. Nic na sobě neměla. Na rozdíl od Honzy, její mozek nebyl poškozen. Honza byl déle bez kyslíku.

_______________

Na chodbě nemocnice sedí vedle sebe rodiče Zdeny i Honzy. Mlčí. Doktor je už před hodinou seznámil se zdravotním stavem. Zdena má poškozenou míchu, ještě se neví jak moc. Mohou nastat životu nebezpečné komplikace. Honza je v kómatu, nedostatek kyslíku udělal své. Možná se už neprobudí, a jestli ano, později se ukáže rozsah poškození mozku.

˝Tady už nejsme nic platní,˝ řekl pan Novák. Paní Nováková se rozplakala. ˝Měli bychom jet,˝ pokračuje pan Novák a vzal manželku kolem ramen.
˝To není možný,˝ dusí se pláčem paní Nováková, ˝všechno nám s klukem vycházelo… tak hodnej a nadanej kluk… jediný dítě,˝ paní Nováková začala omdlévat. Manžel jí podpírá a otec Zdeny někde sehnal invalidní vozík. Mamince Zdenky se z toho udělalo špatně. Doktor se sestrou si ji odvedli na injekci. Paní Novákovou si odvezli také. Oba otcové osaměli.

Pan Novák nevěřícně vrtí hlavou. ˝Člověk celej život lítá kolem rodiny, v práci dře celý dny… Teď má vlastně kluk perfektně nastartovanou kariéru, nemůže mi umřít, do prdele…˝
˝Jděte do háje s kariérou, pane Novák. Mě by úplně stačilo, kdyby naše děti žily!˝
Přišel k nim starší doktor. ˝Pan Novák?˝
˝Ano, to jsem já…˝
˝Pane Novák, mám pro vás bohužel smutnou zprávu. Váš syn se sice probral z kómatu, ale než k němu sestra přiběhla, vašemu synovi se podařilo vyskočit z okna.˝
˝Spáchal sebevraždu?˝
˝Byl to pokus, žije.˝

 

________________

 

(místo: Psychiatrický ústav, osoby: dva doktoři cvokaři - Tonda a Pepan)

 

˝Pepane, a teď mi řekni, jak to bylo doopravdy. Kluk procitne z kómatu a je schopnej vyskočit z okna? Pak totálně přestane mluvit, verbálně nereaguje... děláš si ze mě srandu? Tuhle blbost ti mám věřit?˝
˝Přísahám na holej pupek. Dám ti přečíst novou zprávu, co mám u sebe. Ta jeho holka – Zdena – ta už je půl roku skoro zdravá. Rozhodně není na vozíku, přišla ke mně po svých. Všichni čekají už jen na Honzu. A ty mně s ním pomůžeš.˝

˝Rád. Co mám dělat?˝
Pepan ukázal na piáno: ˝Běž hrát.˝
˝Jo ták, …ty seš mazanej. Hele, ale já klasiky neumím,˝ říká smutně.
Pepan ho uklidňuje: ˝On nehrál jen klasiky. Jeho babička mi prozradila, že miluje i Jaroslava Ježka.˝
˝To já taky!˝
˝No právě, Tondo… tak se do toho teď pořádně opři.˝

Sedl si za ústavní klavír a spustil ˝Bugatti Step˝. Je to těžká věcička, ale ještě to trochu zrychlil, aby to mělo šťávu. Honza nejdřív otočil jen hlavu. Pak si otočil židli a znovu se na ni posadil. Pepan jde k němu a něco mu pošeptal. Někde vykouzlil druhou stoličku k piánu, a postavil ji vedle. Honza se pomalu usadil… hladí klávesnici. Cvokař Tonda se přesunul víc doleva, k basovým klávesám. A najednou to VYPUKLO! Z Honzy to vytrysklo jako gejzír. Vypálil skladbu s takovou razancí, že mu málem Tonda na basech nestačí… To už snad není ani Ježek – to je Niccolo Paganini bez houslí ve vařícím piánu.

Přes sál k nim přichází dívka v modrých šatech, tváře mokré od slz. Postavila se před Honzu. Přestali hrát…
˝Zdeno?˝

Jeho první slovo po tak dlouhé době.

Nejkrásnější slovo.