Jak jsem se stal vrahem

Sedím na půdě moc dlouho, mám otlačený zadek. Je tu zima, ale přesto se mi potí ruce. Puškou mířím na chodník před barem, s vraždou mám dnes premiéru.

PROČ??? Vlastně nic výjimečného – jen jsem přišel o všechny úspory i o manželku. Stavební firmě B+K jsem svěřil tučnou zálohu, ale slíbený rodinný domek nám nepostavili, peníze nevrátili. Soud jsme s ostatními věřiteli sice vyhráli, ale za to si nekoupím ani cihlu. Kdyby tchán věděl, na co mám jeho kulovnici. :-)

Už by "Velkozloděj" mohl z toho baru konečně vyjít, nechce se mi na půdě trčet věčně. Navíc jsem příšerně rozklepanej, ještě nikdy jsem nevraždil. Pořád mám před očima jeho pohrdavý úšklebek. Na chodbě soudu nám polohlasně prozradil: „Byl by hřích takové blbce nezkasírovat.“

Před týdnem jsem si na něho počkal u jeho luxusní vily. Vyšel v perfektně padnoucím obleku, dvě gorily ochranky měl u sebe. Přešel kolem mne, vůbec mě nepoznal.
Křikl jsem mu do zad: „Náš stát mě před vámi neochránil, tak se o to postarám sám!“
Otočili se. Jedna gorila se ozvala: „Prosím?“
Konečně i "Velkozloděj" se mi podíval do očí: „Máte problém, pane?“ zeptal se kultivovaně.
„Jo. Oba máme problém. Jestli mi nevrátíte 680 tisíc, zabiju vás.“
Všichni tři se rozesmáli. Už na mě dál nereagovali, nasedli do auta a odjeli. Byl jsem pro ně pan NIKDO. Jejich myšlení je nastaveno na stamilióny, pouhé tisíce je nezajímají. A lidské osudy už VŮBEC ne.

S Evou jsme společně prožili pouhých šest let. Bohužel bez dětí, protože manželce hrozil krevní výron do mozku. Oslabená stěna cévy je na špatně přístupném místě, nedá se operovat. Nepřežila by ani operaci, ani porod. „Vaše paní se musí vyhýbat nadměrné fyzické námaze a hlavně STRESU!“ vždycky mi doktor zdůrazňoval.
Nad vodou nás držel sen, ...cíl, ke kterému jsme se upnuli. Až se odstěhujeme z malého bytu, kde bydlíme s jejími rodiči, adoptujeme dítě.

Před týdnem Eva upadla do kómatu, stres ze ztráty veškerých úspor udělal své. Každý den jsem jí do ucha šeptal: „Evičko, bojuj, ...moc tě prosím... Já ty peníze z toho grázla dostanu, nemusíš mít strach.“

Včera to Eva vzdala.

"Velkozloděj" a vrah mé ženy vychází z baru. Má sebou naštěstí z ochranky jen jednoho, alespoň se před ním nebudou motat oba dva. Z půdy vidím docela dobře. Tlumič na kulovnici byl dobrý nápad, hlavně se musím uklidnit, strašně se třesu. Muška poskakuje... takhle by to nešlo... musím ho trefit na první dobrou.

Z pušky se ozvalo suché mlasknutí. Zásah do hlavy. Upadl. Ochranka ho neochránila.
_____________

Zvoním na bzučák. V mluvítku Policie ČR se ozvalo: „Nó?“
„Dobrý den. Jdu oznámit vraždu.“
Znova to zaškvrčelo. „No jó... ale teď tu nikdo nééjni. Jsou na obědě. Můžete přijít tak za hodinku?“
„Můžu...“
Jdu domů. Jsem zmatený, ale jedno vím jistě: najděte si mě po obědě sami. Všechno za tebe „můj státe“ dělat nebudu.