Noční samomluvy

Rozhovor s papírem

V posteli se převaluju a nemůžu zabrat. Rozsvítím lampičku, beru do ruky tužku a čistý papír.
"Musí to být?" zeptal se mě papír.
"Nekecej a drž," odseknu nevrle.
"Chtěl jsem se jen zeptat, jesti chceš psát něco chytrýho, anebo raději zhasnout a chrápat." Papír byl čím dál drzejší.
"Hele, buď od tý dobroty, ...nech mě přemýšlet a nežvaň mi do toho."

Píšu na něj.
Papír zašustil: "Budeš psát o něčem, o někom, nebo o sobě?"
"Co ti je potom?"
"Co mně je POTOM???" opakuje papír otázku a zvyšuje hlas. "Tak já ti povím, CO MNĚ JE POTOM! Jestli píšeš jenom proto, abys na sebe upozornil, tak mě ihned odnes na záchod, ať můžu být ještě užitečnej."
Praštil jsem tužkou o stůl a zhasnul lampičku. Blbej papír...
Ze tmy se ozvalo: "Dobrou."

_____________________________

Samomluva I.

Já: "Od té doby co nepíšeš, udělal jsi toho víc doma i v práci."
Aťan: "Hmm."
Já: "Co je? Nemluvíš se mnou?"
Aťan: "O půlnoci? Dej mně pokoj a nech mě spát, magore."
Já: "Když stejně nespíš, tak něco piš, ...konečně."
Aťan: "Co jsem věděl, to jsem už napsal. Nebudu ždímat suchej ručník."
Já: "Tos toho moc nevěděl..."
Aťan: "Milej jako vždycky."
Já: "S tebou to totiž podobrým nejde! Dokud něco nenapíšeš, tak tě spát prostě nenechám."
Aťan: "To seš demokrat? K čemu bude takový psaní pod nátlakem dobrý?"
Já: "Pod jakým nátlakem? Zamysli se kdo tady s kým mluví? Vždyť ty nutíš sám sebe, blbče!"
Aťan: "A teď už toho mám vážně dost! Jestli mě nenecháš spát, tak rozdělám lahev a jdu si na balkón dát čouda!"
Já: "Tak dobrou."
Aťan: "Dobrou."

Dvě minuty ticha.

Aťan odkopne deku na zem, z baru vyndá lahev, bere cigarety a v pyžamu vychází na balkón.

_____________________________

Samomluva II.

Já: "Aťane, proč už nepíšeš?"
Aťan: "Protože jsem línej."
Já: "Tos byl i předtím, a přesto jsi psal... docela dost."
Aťan: "Kvantita... a co s tím?"
Já.: "Měl jsi přece radost, když se to líbilo. Chceš si teď hrát na skromnýho?"
Aťan: "Často se tady líbí i díla nekvalitní, co si budeme povídat..."
Já.: "Nó jó, asi chceš pofoukat bebíčko..."
Aťan: "Tak hele drzoune, měl bych víc číst a hlavně žít. Napsal jsem toho až moc, půlka by bohatě stačila."
Já: "Jóóó? A která?"
Aťan: "Hmm... to kdybych věděl."