Nový spolužák nebo něco víc? (1)

Nadešel první školní den a já si to mašírovala do školy. Musím přiznat, že jsem se těšila, protože některé lidi jsem neviděla za celé prázdniny ani jednou. Když jsem byla před bránou našeho gymplu, kdesi uvnitř mě píchlo. "Tak a ode dneška začínáme opět natvrdo," pomyslela jsem si a smutně vkročila do budovy. Třídu máme sice až ve třetím patře, ale se schody jsem se poprala statečně a vešla do třídy. Prvně jsem zaregistrovala holky, se kterými jsem se hlasitě přivítala, pozdravila naše kluky a až pak jsem si všimla kluka, který tu byl nový. Někdo, koho jsem neznala a nikdy předtím neviděla. "To je náš nový spolužák," podotkla Míša.

Seděl v přední lavici a vypadal klidně. Vůbec jsem mu nezáviděla, nikoho tu neznal, muselo to být nepříjemné. A přesto se usmíval. V jednu dobu jsem měla pocit, že právě na mě. Zvedl se. Přišel k Ádi a zeptal se jí, zda-li má vedle sebe volno. Musela jsem uznat, že odvaha mu rozhodně nechyběla. Všechny holky upíraly zrak na nového kluka a Ádě záviděly. Ano, i já jsem byla zvědavá, kdopak to k nám přišel. Byl to vysoký a urostlý hoch. Jeho hnědé oči pálily a nechávaly stopy v každé dívce. Nemohla jsem z něj spustit zrak! Po hodině proslovů našeho (ne)oblíbeného třídního jsme vstali a šli se seznámit s novým spolužákem.

Jmenoval se Kuba a přistěhoval se z Krnova. Na první pohled to byl sympaťák a vtipálek. Už při našem seznámení zaperlil super hláškami a já věděla, že budeme dobří kamarádi. Holkám se líbil, sršela z něj energie a dobrá nálada. Všechny se předbíhaly s představováním a Zdena přidala i pusu!! Je to děvka, nemělo by mě to překvapovat, ale stejně mě to štvalo!

S jeho příchodem přišla do třídy vlna nadšení a radosti. Byla jsem za něj ráda, konečně v naší třídě začala být pořádná prča! V hodinách skutečně perlil. Musela jsem se smát jeho vtipům, takový humor mi na míru seděl.

Jednoho rána jsem přišla do třídy a usedla do lavice. Má spolusedící ten den chyběla a tak jsem si pro sebe povzdychla. Asi to Kuba slyšel, protože ke mně došel a přisedl si s úsměvem od ucha k uchu. Docela mě to překvapilo, takto jsme spolu ještě nemluvili. Začal mi vyprávět historky z jeho dětsví a já se málem počůrala smíchy. Nespustila jsem z něj oči, strašně s emi líbily jeho zuby, ten kluk měl něco v sobě. I on se na mě díval a ptal se mě na vše možné. Zazvonilo na hodinu, ale Kuba seděl stále vedle mě! Nešel zpátky k Adéle, se kterou sedí!! Asi jsem vypadala zmateně, protože se mě zeptal: "Nevadí, když si s Tebou dnes sednu na matiku?" "No pááááááni!" pomyslela jsem si a tetelila se štěstím! "Jasně, že můžeš!" zněla má odpověď.
Od Adély jsem hned vyfasovala pár nehezkých pohledů. "No a co?" řekla jsem si, sedl si on za mnou a já ho VŮBEC nemusela přemlouvat.

Co jsme v té hodině probrali vůbec nevím, vnímala jsem jen Kubu a jeho vůni. "Je to vůbec možné, aby někdo tak hezky voněl?" prohánělo se mi hlavou všechno možné krom učiva. Kuba do mě šťouchl a já si uvědomila, že se musím vrátit zpátky na zem, protože se mě učitel na něco ptal. Naštěstí byl Kuba pohotový a odpověděl za mě. Když se před celou třídou ukázal se svými znalostmi z matiky, spadla mi brada a jeho hodnoty stouply o dalších 100 procent.
Celou hodinu se na mě usmíval a pořád do mě šťouchal. Kamarádky se stále otáčely a snažily se taky zapojit, ale v matice to prostě šlo těžko. "Ještě, že tak!" Štvalo mě, že se nám holky pořád snažily narušit naše povídáničko.

Matika byla poslední hodinou. Zvonění ukončilo strašný a vyčerpávající den. Mrzelo mě, že to dnes tak rychle uteklo. Proč se to jindy vleče a dnes čas letěl jako o život? S holkami jsme se vydaly do šaten pro bundy. Zpovídaly mě celou cestu a pak najednou.....mi Adéla zastínila cestu a začala mi nadávat. "Proč mi jako přebíráš Jakuba?" "Ty musíš vždycky každému přebrat kluka!" tlačila do mě ta nána a já ji měla plné zuby. No je tohle normální? Aby 17letá holka dělala takové scény....! "Dnes mi náladu nikdo nezkazí," pomyslela jsem si a těšila se na další den ve škole.