Teplé slovo

Cvokař: „Tak co vám schází?“
Pacient: „Porozumění, pane doktore.“
Cvokař: „Pokusím se. Tady můžete mluvit bez obav.“
Pacient: „Já nemám obavy, mně prostě schází porozumění.“
Cvokař: „Dobře. Udělám, co bude v mých silách.“
Pacient: „Tak schválně. …V práci dělám od nevidím do nevidím, a našetřil jsem si velký kulový. Můj šéf, kterej je blbej jak bedna kitu, se měl dobře za komunistů, tak i teď je na tom skvěle. Já mám vysokou školu, která mi je na prd. A on? Lezl do zadku bolševikům, teď leze pro změnu do zadku mafiánům. A co se změnilo pro mne? Nic. Je sice v obchodech víc zboží, může se cestovat do zahraničí. Ale já na to - na rozdíl od mého blbého šéfa – nemám peníze! Manželka mi doma nadává: „K čemu ti jsou tvý debilní zásady? Myslíš si že změníš svět? Tak to dělej jako tvůj šéf!“ Ale, pane doktore, …já nemůžu. Vždyť bych na stará kolena popřel všechno, na čem mi v životě nejvíc záleželo. Chci žít rovně až do rakve. Nejvíc mě štve, že to odnášejí moje děti. Myslíte, že mi jsou vděčný, že byl táta celej život čestnej? Ani náhodou. Jejich spolužáci měli drahý věci, o kterých se mým dětem mohlo jen zdát. Už neměly ani sílu mi to vyčítat. Jenom na mě udělaly smutnej kukuč. Každej rodič ví, jak to bolí. Pane doktore, co byste dělal vy na mém místě? Mám někomu vlézt do zadku, aby se moje děti mohly pyšnit úspěšným a bohatým otcem?“
Cvokař: „V žádném případě! Viděl jste MÉHO šéfa? Neviděl. O nic jste nepřišel! Takovýho kreténa totiž NIKDO neviděl. Taky jsem bez peněz, ale na pivo mi ještě zbylo. Zvu vás vedle na plzeň. Šéf ať se třeba posere!“
Pacient: „Sice to nic neřeší, ale konečně po letech teplé lidské slovo. Tohle jsem chtěl slyšet, pane doktore… půjdeme.“