Učitelka Musilová a rozverná dcera Blanka.

Učitelka Musilová a rozverná dcera Blanka.

Jednou z dalších osobností místní školy byla učitelka Musilová, která vyučovala kreslení a výtvarnou výchovu. Byla už postarší, s mohutnou šedivou hřívou, přísným pohledem a dlouhými vyzáblými prsty.
V mládí chtěla být akademickou malířkou a po počátečních neúspěších se z objektivních důvodů raději vydala na prozaickou dráhu učitelky. Ve své mysli byla však stále tvořivou umělkyní s velkým talentem, který jí krutý osud nedovolil plně rozvinout. Cítila se být povznesena nad úrovní ostatních pedagogů, svůj obor považovala za umění a pohrdala neumělými kreslířskými pokusy žáků, které apriori považovala za netalentované.
Sebe považovala za příkladnou humanistku otevřenou všemu novému.
Nosila neustále dlouhý bílý plášť poskvrněný různými barvami s ohromnými kapsami, ze kterých čouhaly štětce a někdy vycházel kouř ze špatně zhašené cigarety.
Její kabinet a celé poschodí bylo vyzdobené nejrůznějšími obrazy vlastní produkce, většinou akvarely, které dokumentovaly její postupný umělecký vývoj od ranných pokusů abstrakce až po soudobý socialistický realismus. V kabinetě stály různé torza soch, vázy a další umělecké předměty.
Při hodinách kreslení a výtvarné výchovy neustále vyprávěla o svém mládí, uměleckých stycích se známými malíři či sochaři, líčila různé příhody ze života umělců a snažila se vzbudit dojem, že byla jejich protagonistou.
Neumělé výtvory žáků komentovala pohrdlivě a ironicky, neboť si byla jistá, že se mezi nimi talentovaný malíř nemůže vyskytnout ani náhodou, nicméně byla velmi přísná a vyžadovala správné držení štětce a ovládání základních malířských technik. Ve svých snahách neměla u žáků mnoho úspěchů, což se někdy projevovalo výbuchy nevázaného vzteku.
Ona, umělkyně a aby se zabývala s takovými diletanty.
Žáci i jejich rodiče pro ni byli jen omezenci, vesničtí tupci, kteří nebyli schopní chápat význam a sílu umění, při třídních schůzkách dělala narážky na tupost a nezájem žáků, kteří neprojevovali dostatek nadšení a umu.

Její jedinou útěchou byla její jediná dcera Blanka, která po úspěšném absolvování gymnasia začala se studiem umění na universitě v Praze. Učitelka Musilová se ráda chlubila svou dcerou, kterou vychovala k obrazu svému a která měla dosáhnout toho, co jí samé bylo krutým osudem odepřeno, stát se akademickou malířkou. Ráda ji dávala za příklad, aby dokázala, že i v malém městečku může vyrůst velký umělec.

Šedesátá léta však s sebou přinášela nejedno překvapení, zdálo se, že staré hodnoty mizí a nové se teprve vytvářejí. K podobnému vývoji došlo zřejmě i na umělecké scéně.

A tak se jednoho dne v městečku objevila Blanka s odbarvenými vlasy, namalovaná a oblečená v minisukni s doprovodem několika podivně oblečených individuí, zřejmě umělců, s dlouhými vlasy, rukama ověšenými náramky a náhrdelníky na krku.
Jak se později vyprávělo mezi prostým lidem, jednalo se prý o nějaké hypís nebo něco podobného a že prý se tak chodí v Americe.

Za nějakou dobu dorazila do městečka neověřená správa, že prý Blanka pod vlivem těchto nezvyklých okolností začala k svému uměleckému rozvoji používat omamných prostředků a byla s celou partou přistižena policií při čuchání čikuli, navíc bylo u ní objeveno několik tabletek LSD. Celá záležitost začínala nabírat nezvyklých dimenzí, neboť mezi uživateli omamných prostředků bylo i několik cizinců z různých exotických krajin. Všichni prý budou vyloučeni ze studia a vyhoštěni ze země.

Celé městečko se smálo a v samoobsluze se nemluvilo o ničem jiném, než o vzorné výchově učitelky Musilové. Převážná většina obyvatel cítila neobvyklé zadostiučinění a úlevu.

Ale to nebylo zdaleka všechno, po několika týdnech dorazila do městečka další neověřená správa, že prý je Blanka v jiném stavu se svým přítelem, černochem z jakési blíže neurčené africké země.
Přesvědčená humanistka Musilová nevydržela nervové napětí a vyrazila za dcerou, aby jí donutila k potratu a zabránila tak ostudě.

Od té doby už nám nedávala Blanku za vzor.