BLBKA

Před sportovními potřebami, kam mě táhly moje dcery, jsem potkal bývalou spolužačku. Neviděli jsme se pár desetiletí.

„Věro... nepletu se? Věra, za svobodna Bednářová?“ nesměle ji oslovuju.
„Martine? Jé... ahoj, kde máš blonďaté vlasy?“
„Tati, ty jsi měl někdy blonďaté vlasy?“ vypískla s chechotem Katka.
„Hele, běžte dovnitř, přijdu za vámi,“ strkám Katku s Markétou do krámu, „…a nekoukejte jen po značkových věcech, jasný?“
Holky taktně odešly a Věře vysvětluju: „To víš, jedeme na dovolenou, tak mě ždímou.“
„Martine, dost se divím, že jsi mě oslovil. Vždyť tys mě nikdy neměl moc rád, je to tak?“
„To už je tak dávno, tak mi to odpusť. Furt si nás ve třídě komandovala ...peskovala, a tak... Zatímco my jsme podnikali různý akce, bavili se, ty ses od nás držela stranou.“
„Jestli tě to potěší, tak sama jsem pořád,“ řekla jízlivým tónem.
„Věruš, co blázníš? Co by mě na tom mělo těšit?!“ zvyšuju hlas. Zase mi zvedla adrenalin, jako když nám bylo sedmnáct.
Položila raději uklidňující otázku: „A co ty? Na svůj věk máš dost mladinký dcerky.“
„No... tyhle slečny,“ ukazuju skrz výlohu na moje holky, „to je můj druhý manželský pokus. Ty už mě opravdu neznají jako blonďáka, pro ně jsem šedivý vlk od narození.“
Věra se ke mně naklonila, jako by mi chtěla svěřit tajemství: „Vídáš někdy Mirka Prokopa? Byli jste tenkrát pořád spolu, věčně jste něco organizovali, vymýšleli kraviny...“
„No jasně, je to dodnes můj nejlepší kamarád.“
„Tak mu vyřiď, že je pěknej hajzl! Protože jsem nechtěla chodit na vaše pochybný mejdany, před celou třídou mě nazval blbkou... a ty ses mě taky nezastal!“
„Věro, tak já ti teda něco řeknu,“ už to ve mně zase vřelo, „mejdany vem čert, ale ty jsi byla samej jed, úšklebek, posměšek. Mirek byl do tebe zamilovanej, furt básnil jaký máš nohy... a já nevím co ještě. Jenže si na tebe netroufal, pořád jsi ho kárala jako malého kluka, ..a nás ostatní taky. Teď je skoro dva roky vdovec, a zase ten vůl o tobě začal žvanit. Tady máš jeho telefonní číslo, moc tě prosím, zavolej mu...“
Vrazil jsem jí do ruky Mirkovu vizitku a zbaběle utekl do krámu za holkama.

 
„Tati, kdo to byl?“
„Jedna paní, kterou možná uvidíme u Mirka na chatě. A jestli ne, tak je to blbka.“