Ta první, až na smrt.

Čas, co je vlastně čas?
"Hej žabáku, co seš tak zaseklej?" "Upřímně jsem měl chuť mu říct ať neotravuje, ale kámoši..." Seděl jsem tam a koukal na ten jeho mrzkej ksicht jak mi chce říct něco fakt důležitého, ale neřekne to. "Pojď semnou ven, někoho bych ti chtěl představit". Cha, co to zase vymýšlí ten blázen, vždyť ví, že vždy odcházím sám, ale přesto jsem šel. "Pohni žabo!" Ty schody jsou noční můrou pro takové mudly jako jsem já. "cvak" klika už je dole, tak se na ní pojďme podívat. "Wau" žasl jsem úžasem, takovou jsem ještě nikdy neviděl, je jasné že bude drahá a já nejsem nikdy při penězích. Stejně mi jí domluvil a mě napadlo že bych jí mohl ubalit a zaplatit za ní, jako takové hezké gesto. "Užij si večer žabo!" "Oh" jasně ty bastarde, ta bude hořet až naši budou spát. Když jsem si jí přivedl domu tak o ní nikdo nevěděl a já přece jen váhal, ale nakonec jsem to udělal. Po pár minut od konce jsem byl hned spokojenější a starosti jsem hodil za hlavu, jsem s ní už přes 5 let a za tu dobu jsem poznal i její tvrdé kamarády a život byl najednou těší a plný starostí. "Dobrou, Mary.."