JAK JSEM NEMOHLA TREFIT DOMŮ
JAK JSEM NEMOHLA TREFIT DOMŮ
Anotace: Před týdnem jsem ze z Prahy odtěhovala do malého městečka. A tak si jej procházím, abych věděla kudy kam, znala krámky a tak.
------------------------------------------------------------------------
Dcera mi včera volá: "Mami zítra jsou u radnice farmářské trhy. Jdi se na ně podívat."
Tak jsem vyrazila. Když jsem se doštrachala k náměstí (tady by to fakt chtělo kolo), koukám, nikde nic. Na dotaz jedné holčině, kde jsou ty trhy, mi odpověděla, že dnes žádné nejsou, že bývají v sobotu. Pěkná trapárna, co? :D
Ale to není vše z mého zážitku!
Dál, zašla jsem do vyhlídnutého levného krámu a utratila tam 300 Kč. Mají ho Vietnamci a je tam tak lacino, že mi málem vypadly oči z důlků? Vyhlídla jsem si pánská trička za 89 kaček, super moje značka, ale to,až po důchodu. Se třemi stovkami jsem nakoupit moc nemohla.
Rozhodla jsme se, že zpět půjdu druhou stranou kolem lesa.
Cesta byla nekonečná a když stromy zmizely koukám, vpravo je nějaká firma s barákama. Zahnu k ní, vidím v dáli konečně komín, který je u našeho domu, hurááá.
Do pirdele!!! Kolem firmy se nedalo projít !!!
Dvakrát jsem to zkusila skrz chroští s pichláky na stromkách i na zemi, málem jsem sebou sekla, když mi jeden šlahoun chytl za nohu. Pokaždé jsem se přes pichláky musela vrátit zpět na cestu. Tak jsem to nasratá vzdala a táhla odrbaná a poškrábaná od pichláků cestou zpět. Došla jsem k benzínce, která je u silnice, ne u lesa a sotva táhnouc nohy,jsem zamířila ke komínu.
Poslední překážka schody k domu!!!
Do schodou jsem už neměla sílu, tak jsem po čtyřech vylezla vedle nich nahoru.
Ceslou cestu jsem se modlila, ať jsou hlavní dveře otevřené, když se sousedka stěhuje.
Ráno jsem totiž nemohla najít klíče!!!
Našla jsem jen náhradní od bytu a dveře domu se musí zavírat.
Tak jsem byla šťastná. Otevřu dveře od bytu, sundám si bundu a hádejte, co mi viselo na krku???
Dcera mi včera volá: "Mami zítra jsou u radnice farmářské trhy. Jdi se na ně podívat."
Tak jsem vyrazila. Když jsem se doštrachala k náměstí (tady by to fakt chtělo kolo), koukám, nikde nic. Na dotaz jedné holčině, kde jsou ty trhy, mi odpověděla, že dnes žádné nejsou, že bývají v sobotu. Pěkná trapárna, co? :D
Ale to není vše z mého zážitku!
Dál, zašla jsem do vyhlídnutého levného krámu a utratila tam 300 Kč. Mají ho Vietnamci a je tam tak lacino, že mi málem vypadly oči z důlků? Vyhlídla jsem si pánská trička za 89 kaček, super moje značka, ale to,až po důchodu. Se třemi stovkami jsem nakoupit moc nemohla.
Rozhodla jsme se, že zpět půjdu druhou stranou kolem lesa.
Cesta byla nekonečná a když stromy zmizely koukám, vpravo je nějaká firma s barákama. Zahnu k ní, vidím v dáli konečně komín, který je u našeho domu, hurááá.
Do pirdele!!! Kolem firmy se nedalo projít !!!
Dvakrát jsem to zkusila skrz chroští s pichláky na stromkách i na zemi, málem jsem sebou sekla, když mi jeden šlahoun chytl za nohu. Pokaždé jsem se přes pichláky musela vrátit zpět na cestu. Tak jsem to nasratá vzdala a táhla odrbaná a poškrábaná od pichláků cestou zpět. Došla jsem k benzínce, která je u silnice, ne u lesa a sotva táhnouc nohy,jsem zamířila ke komínu.
Poslední překážka schody k domu!!!
Do schodou jsem už neměla sílu, tak jsem po čtyřech vylezla vedle nich nahoru.
Ceslou cestu jsem se modlila, ať jsou hlavní dveře otevřené, když se sousedka stěhuje.
Ráno jsem totiž nemohla najít klíče!!!
Našla jsem jen náhradní od bytu a dveře domu se musí zavírat.
Tak jsem byla šťastná. Otevřu dveře od bytu, sundám si bundu a hádejte, co mi viselo na krku???
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk