IQ tykve

Komu není s hůry dáno – v apatice nekoupí …

„To se to pošklebuje jiným, ale jak jsem na tom vlastně já ?“ řekl jsem si při pohledu na test inteligence v jakémsi časopise.

Nedalo mi to a začal číst, zaškrtávat a počítat body. Test byl na úrovni: „co je těžší? Kilo olova nebo kilo peří?“
No co vám budu povídat, bylo to náročný. Otřel jsem orosené čelo a spočítal - vyšlo mi, že jsem absolutní blb, neschopný samostatné existence!

Zasmál jsem se tomu, aby okolí ocenilo můj smysl pro humor, ale v duchu jsem se urazil.

Zakoupil jsem v knihkupectví seriózní IQ-test za nemalý peníz, nabrousil dvě tužky a uvařil hrnek kafe. Před sebe jsem dal hodinky, zhluboka jsem se nadechl a když jsem cítil, že jsem připraven – pustil jsem se do testu...

No vida! - „průměrná inteligence!“

Oddychl jsem si. Einstein ze mě nebude, ale aspoň mohu samostatně existovat!

Jenže, jak známo, život se s námi nemazlí a nenechá nás nabrousit tužky, usrknout kafe a zhluboka vydechnout. Bez varování na nás někde vybafne a rázem je po inteligenci!




Náš kocour ochořel, veterinář klepe na srdíčko potom píše recepis a já upaloval do lékárny.

Ale ouha! Je sobota a v jediné široko daleko otevřené je fronta kroutící se jak had.

Čekám a nudím se.

V lékárnách je vždy tolik plakátů s reklamami na vše zdravé, ale tady asi malovali. Na zdi jen stojící hodiny a zelená cedule hrdě hlásající:
„HOMEOPATIE – 4.PATRO“ jinak nic.

Oči bloudí po stěnách, ale opravdu, je tu jen ta cedule HOMEOPATIE – 4.PATRO.

Venku se však něco děje. Tahají tam nějaké kabely, stativ... ale skrz skleněné dveře je špatně vidět a tak zas studuji vnitřek, až se oči zastaví u HOMEOPATIE – 4.PATRO.
V ohybu postupující fronty jsem měl ceduli HOMEOPATIE - 4. PATRO dlouho přímo před sebou.

Konečně na řadě!

Fofrem vyřízen. Sakra! jak to řekla? 3 kapky 2x denně, nebo 2 kapky 3x denně? Studuji krabičku a vycházím ze dveří … v tom přede mnou mikrofon, kamera běží a reportérka mě osloví: „Dobrý den, co víte o homeopatii?“


Tak si schválně typněte co jsem asi tak řekl?

Správně!

Rozhovor pokračoval, vysvětlili jsme si omyl, já homeopatii chválil. Upozornili mě, že jsem právě koupil klasický lék...
Snažil jsem se být i vtipný – je to pro kocoura a ten tvrdí že je to pro kočku... Co naplat, filmaři si vystřihli jen malý kousek.

Za pár dní běžel v televizi pořad „doktoři versus homeopati“. Bouřlivá diskuse a pak střih – co na to veřejnost.
Vybrali tři vzorky populace. První věděl co to je a souhlasil, druhý byl zásadně proti a třetí je poslal rovnou do 4. patra.

Je až k nevíře, kolik lidí program sledovalo.

Každý den ráno jsem jezdil po kancelářích s poštou coby podnikový kurýr. Vždy samý smích. Často mi říkali: „Jezděte častěji, vy vždy řeknete nějaký vtípek a my se pak celý den smějeme“

Tentokrát jsem nemusel říkat vůbec nic.
Otevřel jsem dveře a oni se začali smát.

„Hele! To je ten blb!“

Zůstala mi přezdívka „Televizní hvězda“

Už jako pionýr jsem měl na opasku „vždy připraven“ ale jak to říkal Čochtan? - „on připraven nebyl“