Zadarmo

Sedíme naproti sobě
tovární jídelna socialistického vzhledu
srkáme horkou přesolenou polévku
oba tak nějak nepřijatelní

 
panička v pěkných šatech
s „dlouhým vedením“
a gastarbeiter
co se nikdy nenaučil mluvit pořádně česky
tak trochu vzbuzujeme rozpačité pohledy
příchozích mužů v montérkách

 
nějak nám oběma nemůžou přijít na jméno
to tvoje se nikdy nenaučili vyslovit
a to moje nevoní z principu

 
„Ty zuby original?“
ptá se mě a já se trochu bojím,co bude následovat
„Jó, originál“ musím se smát
 

„Jak daleko to máš domů Done?“
1500 kilométra, 7 dní spát  vlak, 8 hodin samaljot

 
„A kdy jsi tam byl naposled?“
Vánoce, celý měsac... brigáda, dům, bazén, ryba na gril, pivo
„hmm dobrý“
A slastně se opírá do židle.

 
„A žena? Máš ženu Done?“
„Moja žena  Mongolsko.“
a je vidět, že jí má rád
„Dobry.Gogo tady pjatnacat let"… a směje se
„I sestra, ta dobře čésky, já ne“  a smutně klopí oči.
 
 

„Ty dobry“ a ukazuje na srdce.
„Mirka dobry, Dáša, Rišo dobry
Katka? … a hlavu zaklání tak moc, aby mu napršelo do nosu
Gogo nic… Katka… jen smutně mávne rukou.“
„Já vím, Done.“
 

„A kde bydlí tví rodiče?“
„Mama v město, táta už neni, děti město.“
A bábuška 107 roku.
„Ale ta žije v jurtě že?“
„Ja bábuška, jurta, jurta zima…“
 

„Mě zima nevadí Done
step, hory, studená jezera, průzračně čistá voda
nebe plné hvězd, protože tma je tam opravdovou
stáda koní, svoboda“ …
Bože, tam musí být krásně.“
 
 
„Bábuška sama, ráno mliko, velbloud“
A ukazuje mi, že dojí.
Zuby… vrtí rukou, že už nemá a oko zavře, že špatně vidí.
„Ale dobry, večer mlíko a spí, 107 roku, bábuška.“


Když dojíme, chce mi odnést tác s talířem.
Tak dobře a jdu mu naproti s tím jeho.
 

„Zítra!“ cpe mi do ruky jídelní lístek.
„Zadármo!“… a šťastně se směje.
 
 
„Tak zase zítra, Done.“
 

A vím, co to je, být šťastný …
Zadarmo.