Děti mne drží

Občas se stane, že se mi nechce chtít nebo začne nechtít. Ono to vyjde nastejno. V tom momentě začnu s nějakým sportem a většinou vyhraje gaučink spojený s ledničkovým doplňováním energie. Nestává se to často, jelikož mé potomstvo mne obdařuje svým potomstvem, které čítá dva kluky a osm holek. Na první pohled to vypadá jako masakr připomínající nálet kobylek, ale věkový a vzdálenostní rozptyl vnoučat je poměrně velký, tak se ještě nestalo, aby se sešli všichni najednou. Společné setkání může zprostředkovat nějaká svatba v rodině, ale tam věkem zatím nedosahují. Další možnost je můj pohřeb, ale to bych z toho nic neměl a navíc, i když je mám rád, tak jim tu “radost“ jen tak neposkytnu.

Po pravdě řečeno, z množství těch případných svateb se děsím, ale zatím mám dost času se na to připravit.

Přibývání na váze díky gaučinku mi taky nehrozí, jelikož v týdnu mne děti ve školce natolik zaměstnávají a prohánějí, že to dodávané kalorie nezvládají a přebytečné tuky z těla tiše mizí. A to ještě k těm sto dětem přibude dalších dvacet.

Udržet s dětmi tempo je někdy náročné ale nedovoluje stárnout. Proč tedy stárnout, když to přináší samé problémy?

A odměna za práci s dětmi? Radostné oči.