Jak jsme koledovali.

Jako kluci jsme dělali samé lumpárny.Mě a mé dva kamarády škola vůbec nebavila, za to na ulici jsme byli šťastní.Dušan přišel o tátu, když mu bylo deset, Vašek byl nejstarší z šesti dětí, a jeho matka seděla většinou v hospodě a Venca se tak musel o mladší sourozence starat, no a já měl doma tátu despotu a cholerika, tak že jsem byl šťastný na ulici s kamarády.
Když nastaly Velikonoce, těšili jsme se, až bude Velikonoční pondělí a my půjdeme koledovat.Nusle je čtvrť plná pavlačových domů a zde také bydlely většinou staré babky.
Na koledu jsme měli košík, kam jsme vkládali barevná vajíčka, někdy i syrová.
Vajíčka nás však moc netěšila, za to, když jsme dostali nějakou tu kačku tak jsme juchali.Syrová vejce byla po penězích hnedka na druhém místě, a to proto, že ...

No, občas se nám stalo, že jsme narazili na babku, která nevyslechla ani začátek koledy a hnedka na nás začala křičet, vy chátro jedna!!, žebroto!!, koukejte zmizet nebo na vás pustím psa!!
V takovém případě jsme sešli o patro níže, chvilku počkali a pak se vrátili na místo činu.Každý z nás si připravil v tichosti právě ty syrová vejce a s radostí jsme je mrskli zlé babce na dveře.Pak jsme s hurónským řevem brali schody po dvouch a běželi do jiného bloku domu s tím, co kdyby za námi opravdu běžel nějaký ten pes.
Neměli jsme žádné výčitky, ba naopak jsme se radovali ze spravedlivé odplaty:-)

Příští povídka bude o tom, jak jsme na staveništi odcizili ... , no ale to až příště:-)