Co jsem komu udělala - 3. kapitola

Postupně jsem vstřebávala školu, lidi v ní, špatné zážitky v pracovním (brigádnickém) i osobním životě. Muži ve mně viděli snadnou kořist, řekli si ‚,Á, ta bude mít snížené sebevědomí, to určitě zkusím‘‘. Zkoušeli, někdy uspěli, někdy ne. Ale vždy jsem to určitou měrou chtěla i já, ba dokonce si to užívala a brala to možná ještě hůře než oni. Přijde, nepřijde, ozve se, neozve se? No a co. Vždy tu někdo místo něho bude čekat, nahradí ho a budu se mít stejně fajn. Ano, někteří mi ublížili a třeba i hodně, ale naučila jsem se vždy zadusit plamínek beznaděje a ublížení, jít dál, nenechat se zdržovat na cestě slastným chtíčem. Zároveň mě provázela víra v lepší zítřky, i ten Bůh se v mých myšlenkách a prosbách objevil, ale…ale. Už ani nevím, jestli jsem posléze tu lásku hledala, anebo se smířila s tím, co je. Nečekala jsem od života už nic lepšího, už jsem se nemodlila, ať mi vstoupí do života můj Princ.

Až do té chvíle, když jsme se s Martinou rozhodli začít cvičit aerobic v městské tělocvičně. Neměli jsme kontakt na cvičitelku, sháněli jsme ho tedy všude možně. A nevím proč, napadl mě syn místní učitelky, Radim. Údajně znal hodně lidí, věnoval se organizaci kulturních akcí, mohl by mít naše chtěné číslo. A v tu chvíli, kdy jsem mu napsala, ani jsem nevěděla, že se kolem mě začínají obmotávat slizké pařáty, a dokonce nejen jeho. A proč? ↓

V té době jsem začala komunikovat ještě s jedním mužem, právníkem, sympatickým, volali jsme si, psali si od té doby, co jsme se potkali na jedné zábavě. V té době jsem pracovala jako administrativní asistentka v jednom malém podniku. Ve stejném městě byl známý ‘‘klub‘‘, pokavaď se to tak dá nazvat. Tam jsem potkala právníka Ondřeje. Prej. Já si ho nepamatuji, ten večer si pamatuji jen polykání vodky a redbull,u nějakého fotbalistu, který mi ji kupoval vždy, když jsem dopila. Pak jsem se mu asi odměnila orálním sexem za klubem. Těžko říct. To už fakt nevím jistě, co ale jistě vím, že měl tři děti a ženu. Ups. Mladá, utržená ze řetězu a také hrozně opilá. Zábrany šly stranou, to ale neznamená, že nenesu vinu. Jinak jsem se v klubu nebo hospodě jednorázkovách snažila vyhýbat. Víc jsem se sama sobě znechucovat nechtěla. Pokud mě tedy někdo neopil do němoty, žejo. Ale s čistým svědomím mohu říci, že taková aktivita dosud nemá velkou četnost, rychlovky na špinavých záchodcích nějakého pajzlu moc sexy nejsou. Ani v slepé opilosti.

Asi týden potom super záživným večeru (nechcete vědět, kde jsem se probudila) mi napsal. A bylo to fajn. Postupně jsme se sbližovali, a během tohoto jsem ještě napsala Radimovi, odepsal po delší době s tím, že žádné takové číslo nemá. No nic, nevadí, už jsme na to stejně s Marti zapomněly. Znáte ten pocit palčivého elánu, a poté… jste vlastně rádi, že to nevyšlo.

On na mě nezapomněl. Kéž by. Myslel na mě více, než se zdálo. Napsal mi zase o něco později, že mě zve do divadla. Já v divadle ještě pořádně nebyla, tak jsem byla fakt nadšená, onehdy mi bylo 16, takže fakt, že mě zve o 12 let starší týpek, kterého moc neznám, mi vůbec nepřišel divný.

Takže mě Radim vyzvedl v práci a jelo se do úžasnýho divadla s nějakou známou, která řídila. On si chtěl totiž v autě dát pár piv. (pozn. autora: Už to mi mělo naznačit, že mám zdrhat a hodně rychle, já vím, varováních tam bylo dost). V divadle se hrála nějaká detektivka a já jsem byla štěstím bez sebe, že jsem konečně v divadle! Můj táta o sobě vždy říkával, že porušuje základní definici člověka a je tvor nespolečenský, kultura šla v naší rodině tudíž hrubě stranou. Nevnímala jsem tedy Radima, který vytáhl placatku slivovice a stačil se docela do malátna opít, nýbrž probíhající představení. A zatímco začal pořvávat na herce, což to už jsem se cítila trapně, říkala jsem si, no co, jsi alespoň v divadle, tak mlč a šoupej nohama. Poté se na mě snažil udělat dojem v hospodě, když se přidal k nějaké kapele. Inu, neudělal, zkazil si to opilostí. A já se tam věnovala nějakému klukovi z NY, který se po mé návštěvě WC už nehlásil.

Teď už vím proč, Radim mi to po dvou letech vztahu prozradil, žárlil a kluka z NY postrašil, že jsem jako jeho holka, ať si dá oraz. Od této chvíle jsem si na noze vláčela tlusto-těžkou kouli, která se na mě upjala a vysávala ze mě pomalu a jistě život, protože čím déle na mě setrvávala, těžkla a těžkla, zároveň si to užívala a jedovaté pařáty zla se vrývaly do mé duše hlouběji a hlouběji.

Ten večer mi vysvětlil, že Ondřej je právník, který ho dříve rozváděl. Ovšem, naznačil také, že se k ženám chová nehezky, nevěděl, že mně to nevadí, že já se k mužům chovám i stejně, ale pokud měl být Radim můj trest, byl příliš přísný. Tu pavučinu lží, která si mě postupně obmotávala jsem asi rozmotala až teď. Shořte v pekle, oba. Ničemové ženských duší.

Jak můžete z příběhu vyvodit, nebyl na mě jen jeden. I když kdo ví, jestliže Radim uměl dobře změnit hlas, mohl to být klidně i Ondřej a nevím, jestli se to chci vůbec dozvědět. Ta pavučina je už tak dost hustá. A nechci vědět hloubku skrytého zoufalství, do které jsem klesla. Někdy vám dochází dech a ani o tom nevíte.