Smrt
Jasně, je nedílnou součástí života.
Ale dnes jsem ji potkal.
Viděl jsem její nezvratnost, definitivu, konečnost.
Andulky v naší voliéře se spárovaly.
Snesly snůšky vajec.
A pak samice na nich seděly a samci je krmily.
Prý je to pro samice velmi fyzicky náročné.
Jedna z nich těsně před vylíhnutím vylétla z hnízda na pokraji sil.
Celá se třásla.
Ostatní ptáci ji začali obtěžovat nad míru pro ni únosnou.
Manželka ji tedy chytila a dala do samostatné klec, kterou částečně zakryla dekou proti chladu.
Dala jí pití i krmení.
Chtěla jí pomoci s uzdravením.
A ona to do rána nepřežila.
Tak moc chtěla mít své mladé, že se vyčerpala a možná i žalem zemřela.
A když jsem si to uvědomil, byl jsem na obě pyšný a obou je mi líto.
Andulky co zemřela a potomků co se nedočkala a manželky, která se snažila a ji stejně neuzdravila.
A teď ještě samce co zbyl a ji v budce krmil.
Po pravdě bych nevěřil, že mně kdy bude tak líto toho zmaru.
Dávala nám svůj zpěv i krásu peří.....
A mi Ti za to děkujeme a myslet na Tebe budeme.
Ahoj a měj se.