Kráska z Vršovic
Kráska z Vršovic
Anotace: Jen takové malé jazykové cvičení v rámci semináře Tvůrčího psaní...
Ty nohy! S takovýma nohama by měla mít soudem zakázané nosit cokoli delšího než ke kolenům. Dlouhé a nádherné, zvýrazněné kozačkama a ztrácející se v tajuplném úkrytu sukně, těsně obepínající zadek, pro který by tisíce jiných vraždily. Vykračovala si zlehka, od chvíle, kdy opustila těžké dveře staré vršovické zástavby kousek od nádraží, si počínala jako modelka na předváděcím molu. Ulice pro ni byla jevištěm, na němž byla ona hlavní hvězdou.
Stál jsem na tramvajovém ostrůvku a sledoval ji. Určitě si mě všimla. Ale jak se říká, pod svícnem je největší tma, a parta výrostků vedle mě ji hypnotizovala stejně uslintaným pohledem jako já. Na rozdíl od nich, já za to byl placený.
Zatočila za roh a blížila se ke mně. K nám. Bílá halenka zapnutá na dva knoflíčky odhalovala právě tolik, aby člověk mohl snít, ale zároveň působila dostatečně cudně, aby opravdu zůstalo jen u toho snění. Dobronzova opálené paže kontrastovaly s andělskou látkou, už na dálku pěstěné nehty tančily po mobilním telefonu. Výrostci vedle mě dospěli do stavu, kdy jistě toužili proměnit se v Nokii v jejích rukou.
Konečně byla dostatečně blízko, abych ocenil dokonale oválný obličej s malým nosíkem, plnými růžovými rty stvořenými k líbání a pronikavýma očima, nyní sklopenýma k displeji mobilu. Zastavila se a nespokojená grimasa jí roztomile nakrčila nos s drobnou pihou na špičce. Uložila telefon do malé kabelky přehozené přes rameno, a jakoby netrpělivě pohlédla na zlaté hodinky na zápěstí. Výrostci i já jsme pozorně sledovali každý pohyb.
V zatáčce cinkla tramvaj, ona se ohlédla za zvukem a husté světlé vlasy se jí roztančily po ramenou. Stál jsem, oslněn a omámen tou zlatavou září.
Než nastoupila do vozu číslo 24, usmála se na mě. A já věděl, že ví. Stejně jako ona věděla, že já vím. Někdy to s tím svícnem holt nevyjde.
Tramvaj odjela a já osaměl. Nevím, kam jela, a nejspíš už se to nedozvím. Čekal jsem na té zastávce každé ráno, ale už nikdy jsem nezaslechl onu rajskou hudbu klapajících podpatků, už nikdy nepřestalo slunce zářit, protože se za rohem objevila mnohem větší krása. Od toho letního dne jsem viděl spoustu nádherných, přenádherných žen, ale řeknu vám jedno: ty nohy, takové nohy měla jen jedna jediná.
Komentáře (14)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Ženy prý dovedou posoudit krásu stejného pohlaví, což mužům nepopiratelně dělá potíže... musel jsem si tohle nejdřív uvědomit, než jsem se přestal divit - a že jsem se dvakrát radši přesvědčil, že to vážně nenapsal chlap :D
Popisy jsou skvěle podbízivé a podporující fantazii - moc nesouhlasím s tím, že by 'záběr kamery' na nohy měl být podrobnější a konkrétnější. Takhle to akorát tak dává prostor mužské fantazii, aby zapracovala.
Jsem sice hnidopich, pokud jde o řemeslnou stránku textu, ale tady je všechno v pořádku. Výjimečně za 100 % - moc povedené.
12.09.2007 04:34:00 | Perilan
Taky místo kecek nosíš střevíčky s dlouhými podpatky?
O nohách jsem se již zmínil. Nejsou náhodou ty střevíce
od Bati, které tě odnesly zrovna k tomu polorozpadlému
baráku, na kterým bylo vidět, že se co nejdřív sesype?
To bych mohl zavolat Cowdyho, dělá do demolic.
Tvoje oblíbená JEHLA z jehelníku.
10.05.2007 12:10:00 | jehlaspichlas
Dobrý pohled na věc, líbí se mi to. Oceňuju hlavně to zachycení okamžiku a subjektivní popis. Vážně, vážně dobré.;o)
08.05.2007 12:25:00 | Sokolička
Skoro jako charakteristika...vnější pohled...jinak hodně povedené.
01.05.2007 12:11:00 | Arey
Já se stydím za svojí gramatiku, začnu se této věnovat, abych psal jak se má a ne jak píšu já.
04.04.2007 08:19:00 | umělec2
Většina hezkých a neodolatelných slečen dnes již sviští bouráky od drahých a nejezdí sockou! Občas nějakou takovou potkám a jsem rád, že i tady virtuálně. Chtěl bych se jí podívat nejen do výstřihu, vzít do dlaní a ocenit kvalitu. Jenže já nemám co nabídnout. A neopisuji nevím od koho. Na Vás dobrý nemám tak se snažím po svým. Ty bys uměla i erotický povídky, nějak to tuším. Zatím se trošku stydíš, to se z věkem změní-doufám.
04.04.2007 08:09:00 | umělec2
Suprové, Gino, moc se ti to povedlo. Tvioje povídky jsou takovým milým prosvětlením všedních dnů a jsme za to jen a jen ráda;) Přeji hodně podobných nápadů a úspěchů s "pisálkovstvím", měj s emoc krásně a ahojky
03.04.2007 22:08:00 | Santinan Black
Máš taky takové nohy? rád bych se na ně někdy podíval.
Příště detailněji vylíčit - myslím ty její nohy.
Musím připustit, že se mi přihodilo před léty něco
podobného. Myslím, že na ni nikdy nezapomenu. Ona
v autobuse, já v čekárně. Dorozumívali jsme se těch
pár minut posunkovou řečí. Pak už jsem ji nikdy
neviděl.
01.04.2007 18:11:00 | jehlaspichlas
Hej to je mazané...no prostě dost dobré. :-) Udělala jsi mi radost, že jsi sem dala nějakou takovou povídku...
30.03.2007 11:21:00 | Aaliyan
Ten smysl pro detail je prostě ohromující. Nevím, co jiného se k tomu dá říci. Snad možná - kdo umí, ten umí:-)
29.03.2007 19:22:00 | Dorimant
Jen žasnu, jak něco takového může napsat dívka :D. Jako by ti věty samy skákaly na monitor, nikde přerušená nit, člověk jede povídkou a nemůže nedočíst.
29.03.2007 17:39:00 | Eylonwai