NON LEGE ARTIS
NON LEGE ARTIS
Anotace: Chronic fatique syndrome, NON LEGE ARTIS, HOP A SKOK PŘES POTOK, Ilustrace: Bohuslav Kašpar
VĚNOVÁNO: ČEŇKU PEKAŘOVI, spisovateli a básníku za gesto, díky kterému jsem si uvědomila, že dokud je člověk naživu, je pořád naděje a BOHUSLAVU KAŠPAROVI, spisovateli a básníku, geniálnímu ilustrátorovi, mistru empatie, který mě ochraňuje a dokáže rozesmát.
Jakmile si jednou uvědomíte - až vám skutečně poteče do bot a jen pokud v sobě objevíte nebetyčnou troufalost si to přiznat - že přítomný okamžik je vše, co máte, všimnete si, že dny nejsou černobílé, ale barevné a zářivé, začnete si vážit každé vteřiny svého života.
Otevírám oči. Intuice mi napovídá, že je něco po druhé v noci. Sbírám sílu, abych vstala. Železný krunýř. Únava a bolest. Svírají celé tělo. Převalím se na břicho a sunu se z postele. Motám se jako opilá, narážím do dveří. Rukama odhaduji vzdálenosti. S povzdechem se šourám do kuchyně. Hladím nahrbená kočičí záda.
„Mňau.“
Těším se z přivírajících smaragdových očí. Měním vodu v miskách. Zíváme.
S pocitem naprostého vyčerpání, který už je daleko za hranicí toho, co dokážu snést, se snažím narovnat ztuhlé tělo a podklesnou mi nohy. Zakopnu o misku a voda se vylije na koberec. Nedokážu říct ani: „Do prdele."
Vyčerpaně padám na postel. Hou a hou. Sleduji v polospánku Johanu, tančící po stropě kankán. Dlouhé štíhlé nohy a půvabné tantrické pohyby. Myšlenky se přelévají jako mořské vlny. Vánek chladí rozpálené čelo. S povděkem přivírám ztěžklé oči a naslouchám melodickému šumění.
Nikdo mě neslyší, když pláču sama ve sprše, nikdo mi nerozumí.
HOP A SKOK PŘES POTOK
Kdyby pršelo, tak neřeknu. Ale je těžké se chmuřit, když je jasná obloha. „Co kdybych,“ napadne mě, „šla na procházku?“
Kočky se na mě dívají s nedůvěrou. „To neuděláš! Venku je nebezpečno. Něco tě může sežrat!“ V jejich pohledu je ostražitost.
Otevřu vchodové dveře a vystrčím hlavu. Jsem na tento svůj odvážný a obdivuhodný čin pyšná. Vyšlapu dvacet schodů na zahradu. Sluneční paprsky dopadají na zem skrze prosvětlené koruny, rozložité stromy vrhají chladivé stíny. Zamířím k lesu.
Posadím se pod mohutnou borovicí a medituji. „Je krajně nepravděpodobné,“ pomyslím si, „že by mě něco sežralo.“ Jenže proč se mi svírá hruď a srdce mi tluče jako chycený ptáček?
„Neměla by ses raději vrátit?“ říkám si. Vymýšlím si, proč bych měla zůstat, ale obavy jsou silnější.
Přicházím k domu, nohy i ruce se mi třesou vyčerpáním. Vždyť jsem ušla pár metrů? Co se děje? Měla-li bych od jedné do deseti říct, jak mě procházka posílila, mnohem lépe by bylo, abych mlčela.
„Achich, ouvej, všechno mě bolí!“
Ulehla jsem do postele a ten den už nevstala. Ani další, ani ten příští. Hýbat se je v jádru dobré rozhodnutí. Kdoví, proč ho nemoc nerespektuje?
Jak to jde zkouším cvičit, protahovat se, namáhat. Pokaždé ulehnu s teplotou a s bolestí v krku. Je na čase přijmout fakt, že jsem nemocná.
Hop a skok přes potok, přes zelený háj, tam se plní přání, jo, tam se holky maj´
Komentáře (37)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Kombinace Vás dvou je zkrátka úžasná...:)
13.12.2023 05:21:28 | Dreamy
nemůžu se Bobových obrázků nasytit! *** bášo, slyšíš to? vidíš to? ježkovy voči! děkujeme moc. krásný den, Dreaminko. :-))*
13.12.2023 05:36:49 | Iva Husárková
Ivuško, bezednou náruč sil posílám
a v té své na dálku objímám (*)
Opatruj se*
17.11.2023 00:27:40 | Emily Říhová
Emily, děkuji krásně, děkuji za básně. posílám vroucí objetí Huhu plus páteční duhu složenou z lásky, štěstí, víry, naděje, zdraví a snů, co se plní. :-))*
17.11.2023 04:38:37 | Iva Husárková
Tvá duhová šála hřejivá,
do svých barev krásně objímá.
Děkuji moc Ivuško, opatruj se a opětuji (*)
18.11.2023 13:57:44 | Emily Říhová
Ivi, jsi pro mně velkej vzor... jak přistupovat k životu. Díky za možnost tohle číst.
16.11.2023 11:08:59 | cappuccinogirl
ráno jsem myslela, že se nepohnu z místa. ale když jsi mi napsala, studánko čistá, mám zase v puse mouše (slovník spisovné češtiny odkazuje na slovo: mouchy). jsi krásný živel a je mi ctí, že jsi mě oslovila. děkuji, capu. :-))*
17.11.2023 04:30:20 | Iva Husárková
ten obrázek, je jak schody do nebe, říkám si, že je zatraceně těžký je vyjít... nezvzdávej to... prosím!:*
ale nemůžu se nezeptat - Johana je pořád s váma? a ukazuje ti na stropě tantru? mi to přijde úžasný;) a tak Ti moc děkuju Ivi, jsi totiž, krom toho, že silná, taky skvělá (jasně že Bob a Čenda taky!)
14.11.2023 19:25:09 | Sonador
Johany mají v misce vodu, abych je ve dřezu omylem nespláchla. viděla jsem ráno malé johaňátko. ano, tantru. jsou fascinující. :-))* a teď - Katrinko, vím, že sis tím sama prošla. stejně jako Viv a další... a jsi z toho venku! jak jsi zvládla? vidím, jak držíš nad hlavou zapálenou fakuli a běžíš jako antilopa stále dopředu, pružně a lehce, snažím se držet krok, padám na hubu a říkám si: "seru na to..." ale otáčíš hlavu a skanduješ: "to dáš, to dáš..." a schody jsou boží. Vy všichni. děkuji moc. :-))*
15.11.2023 05:49:43 | Iva Husárková
Ivuško... a já budu stručná - zmiňuješ to hned v úvodu, člověk skutečně nemá nic jiného, než přítomný okamžik, a moc se rozhodnout, pořád znova a znova a znova.... jsou věci, se kterými "nedokážeme" hnout a nijak je právě vyřešit, a to přijde chvíle, kdy to člověk "vzdá" a prostě to přijme, přestane bojovat... a často se pak stane nečekané a skutečný zázrak... a já vím, že to může znít jako strašný kecy, ale prostě, když člověk všemu navzdory (třeba z posledních sil) nepřestane věřit...
já bych si tak moc přála aby Ti bylo dobře!!!! myslím na Tebe moc!:*
15.11.2023 08:53:31 | Sonador
ale no prosím Tě Ivučko-netrap se nad cestami a jejich lákavými směry..
rozhodnutí vydati se na cestu je přečasto jako zadrhlý zip u poklopce...tolik se Ti chce čůrat..že nakonec ze sebe serveš celé kalhoty
a nahatě zkropíš vůkolní svět...
zdravím Tě ze své jířovny-kde po požití více pilulek na odvodnění si čurinám co hrdlo ráčí do svého vděčně červeného kýble...
14.11.2023 10:08:38 | Frr
Jiřulko, volal jsi v pondělí. jenomže v pondělí jedu na nákup a pak ležím jako mrtvola. dívala jsem se na telefon, který zvonil a zvonil... až v náhlém popudu jsem si navlíkla bundu a běžela na bus směr Praha. chytla taxi: "prosím vás, rychle..." a vyjela výtahem do devátého. zvonila divoce na Štolbárium, dokud jsi neotevřel. objala jsem Tě a políbila. řekl jsi: "jé, Ivuko..." a pak jsme si povídali, smáli se... do kýble! děkuji za zastavení. mám Tě ráda. měj krásný den. :-))*
15.11.2023 05:32:33 | Iva Husárková
I tělo nemocné, dokáže být mocné! Na přeskáčku hop ty, skok já, budem na to dva!
13.11.2023 11:07:55 | Vivien
malá Iva žije jen s kočičkou, ale má velmi ráda Viv... která možná bydlí někde v roubence v zasněžených horách a vždycky, když Viv zvolá: hola! vstávat a cvičit! Ív naskáče v hlavě na přeskáčku hromada veselých písmenek (bez teček, čárek a háčků) a tu lásku jí už nikdo neveme... děkuji krásně. děkuji, že jsi. :-))*
14.11.2023 05:18:52 | Iva Husárková
Mám s únavou neblahé zkušenosti, ale zlepšilo se, a tak jsem ověřený exponát medicíny. Ivuško, a popravdě, za těchto okolností volám nejdříve hola na gauč pod deku, horká polévka, dneska jsem měla husi kaldoun, mana nebeská, takže nový konkurent slepičího vývaru na duši. Tak tobě jen mobil, služba jidlo domů a odpočinek. Cvičení musím vzít na sebe, bo nekontrolovane přibírám! A ještě, jsem na dosah Znojma, nezapomeň! Moc moc držím pěsti, ať se pomaloucku zas dostaneš do schodů. A pak třeba uneses i větší krabici plnou genialnich nezbytnosti, já v ní měla fotky, jablka a rajčatový džus. A i toho pořádného turka, co mi do žil pouštěl muziku.
14.11.2023 22:26:17 | Vivien
veliké díky za trpělivou a velkorysou podporu, kterou mi věnuješ. prošla sis tím a jsi z toho venku. radost. :-))***
chtěla bych napsat všem, kteří volají: "jsem taky unavená a navíc mám rodinu..." a teď nevím, co, protože bolest mi nedovolí myslet... nemoc, která je chybou sama o sobě a proti vší logice. non lege artis. těžká chřipka trvající ne týden, ne čtrnáct dní, ale deset let v kuse. snažíš se fungovat, pořád a pořád. než pochopíš, že jediné, čeho se musíš držet je ne opovržení a znevažování, nepochopení okolí, ale vlastní hranice. každý den si řeknu, co bych chtěla udělat. umyju si hlavu. je vyčerpávající držet ruce nahoře, šamponovat si vlasy, sušit ručníkem. a když nemám sílu, nezlobím se.
"kdy přijedeš?" "nepřijedu." "kdy zavoláš?" "nezavolám." snažila jsem se omlouvat, vysvětlovat, cítila jsem vinu. pořád ji cítím. nezodpovědná, neschopná... a kdypak ty klacky spadnou zpátky?" "počkejte do zimy, spadnou..."
děkuji, Viv, horký slepičí vývar a představuju si, jak po něm stepuju. klap klap klap. a teď: "fuj všem kilům! slezte parchanti!" jsou v krabici všechny nezbytnosti? jsi naprosto úžasná!!! :-))*
15.11.2023 05:13:00 | Iva Husárková
ahoj, Ivuš, nemůžu Ti dát tipa, ale o tom to není... vstáváš před rozedněním, jsi statečná a za každý malý pokrok, kdy si dokážeš dojít vyčistit zuby, už jen to krok a krok, když víš, co bude následovat a přesto... budu Tě chválit, když jsi připoutaná k bolesti a orel Ti vyklovává játra, nenech si vzít svůj sen, jednou budeš tančit... :-))*
13.11.2023 04:56:15 | Iva Husárková
Čím by byl svět bez naděje? Čím by byl čas míjení, bez piety a smíření?
Pech a bolest, jak vrtošivé dítě se nám směje - někdy kleje, však posílám je do zádele.
Být krásným na duši a nebýt na vše sám. Tak daleká si - a přesto blízká. Čenda pošimrá tě pírkem, když se srdci stýská. Bude bleskosvodem, když se blýská.
Bylo dobře a bude zase. Jen slunce v duši, sluší kráse.*
12.11.2023 20:56:11 | šerý
krásné ráno, Káji, Kájísku, děkuji, že jsi mi nablízku. osud má samozřejmě právo veto, ale pořád si říkám: nevzdávej to... objímám Tě, trochu víc, ach, je dobré mít po boku chlapa, který mě hýčká a chápá. děkuji za naději. papa. :-))*
13.11.2023 02:26:01 | Iva Husárková
...Ano...příjmout to...nejprve....a pak, je na čase přijmout fakt,že být zasejc zdravý je možné.......Drž se a zvládej......Ji.
12.11.2023 18:24:05 | jitoush
...Jo a dodávám....Bob je skvělej,to já vím.....a Čendův román mám doma...1.díl...dobré čtení...a těším se na dvojku v papírovém vydání....tak Ti přeji najít tu cestu právě pro Tebe vedoucí k úzdravě......Ji.
12.11.2023 22:51:59 | jitoush
Bob je lidský štěstí a Čenda je obdivuhodný, moc mi pomohl. nevím, kdy naposled jsem jela na kole a stejný je to se životem, když nasednu, šňěruju od pankejtu k pankejtu, ale řvu radostí, že jedu... moc Tě zdravím a děkuji, jsi báječná. :-))*
13.11.2023 02:10:32 | Iva Husárková
Milá Ivuško, nádherně-s citem napsáno i krásné obrázky :)*
Posílám Ti léčivou posilující energii, ať za chvilinku skáčeš přes kaluže s lehkostí a s úsměvem na rtech :))
Objímám Tě :)*
Přeji Ti nádherný den a ať je Ti stále lépe a lépe a lépe a lépe :)*
12.11.2023 10:03:05 | Ondra
Ondrášku, radost. kdyby to bylo esteticky přijatelné, natočila bych se Ti na youtube, jak jsem si poskočila... objímám Tě. děkuji. úsměv. :-))*
12.11.2023 10:19:58 | Iva Husárková
Ivuško, skvěle napsáno!! Doufám, že už je Ti ale mnohem líp... opatruj se... pěkný den :-))
12.11.2023 09:35:50 | Helen Mum
Helenko, ahoj. plavčice hlásí dnes na moři polojasno. rychlost větru 27km/h. změnila jsem kurs, abych se vyhnula bouři. a.h.o.j. měj klidné moře. děkuji. :-))*
12.11.2023 09:48:32 | Iva Husárková
Obdivujem, poviedky romány to už je o level vyššie
12.11.2023 09:33:21 | IronDodo
píšem to už okolo desať rokov, čo som ochorela. čím je moj život o level nižšie, o to viac sa radujem z maličkostí. (fakt se mi nechce hledat stříška nad o a omlouvám se za případné chyby.) len málokedy mám jasno (dnes) väčšinou nedám dokopy vetu. zdravím Ťa. ďakujem pekne. :-))*
12.11.2023 09:42:13 | Iva Husárková
Moc pěkné, Ivuš.
Opatruj se:-*
12.11.2023 09:28:24 | Žluťák
obrázky fantastico, viď? srdečně děkuji. měj krásný den. :-))*
12.11.2023 09:33:23 | Iva Husárková
Obrázky i text.
I tobě, krásnou neděli.
12.11.2023 09:37:55 | Žluťák