SLADKÁ ROZTRŽITOST

 

 

 

"Si jako děláš prdel, nemlžíš tak náhodou?" ptá se mě má nejlepší kamarádka, co mě zná jako svoje boty. Přitom usrkne pěnu z cappuccina a jen kroutí hlavou, že i když už zná mnoho mých příhod a životních trapasů, tak tohle je teda něco.

"To je holka na nobelovku, dělej se sebou něco."

 

"No ale víš co," říkám jí, "ten chlápek, si představ, mě  hned jak vychladl, za pár dní pozval na večeři.  No a o víkendu jedem do Alp."

 

"No tě pic holka, tak snad ten víkend s tebou vydrží, drž se prosím tě na uzdě."

 

"A no jo, ty naděláš .."

…

 

Začalo to úplně všedním sobotním ránem.  Pomalu se došourala do kuchyně a postavila vodu na kafe. Zhltla ranní porci betablokátorů a zapla rádio. Hlásili slibné počasí, takže není co řešit, dneska někam vyrazí. Do batůžku naházela pár drobností, svačinu, přitom usrkovala kafe a z otevřeného balkonu nasávala příchod jara.

Naladěná ranní porcí poctivého turka a morning jazzu Bossa Nova, staví na benzínce. Sobotěnka jak vymalovaná říká si, zatímco tankuje plnou a hlavu má už někde vysoko v horách. Ani nezamyká, jen odběhne rychle zaplatit a nasedne. A no jistě, zase jsem zapomněla klíčky v zapalování, říká si, já na to kdysi dojedu, ta moje roztržitost.

 

Po pár desítkách metrů si v zrcátku všimne, že jí problikává auto jedoucí za ní, nevěnuje tomu ale příliš pozornosti, ostatně se jí to stává často.  Automaticky hmatá po hašlerce v palubní skříňce, místo bonbonu však nahmatá zapalovač. Co to je toto, pomyslí si v duchu, no jasné, zas s tím začal, a tvrdil, že s kouřením sekl.  Ach jo, musí mu opět promluvit do duše. Zpozorněla, jakmile auto za ní zase problikávalo. Co blbne ten chlap, co pořád má? Předjel ji a z okýnka mává a naznačuje, ať zastaví. Přibrzdí tedy na krajnici hned za ním, zapne blikačky a ptá se, co se děje.

Vystoupí chlápek, vlastně docela pohledný sympaťák napadlo ji, dlouze na ni kouká, ale neříká nic.

Po chvilce k ní popojde.

 

"Hm, copak?," povídá ona.

 

"Madam, je to vaše šála?"

 

"Ano, kde jste k ní přišel?" 

 

"V autě, na zadním sedadle."

 

"Nechápu, v životě jsem vás neviděla. Tak jak můžete mít v autě mou šálu? Snad jste se nepokoušel dostat se mi do auta?"

 

"Co byste tak myslela?"

 

Popošla k jeho autu, nahlédla na zadní sedadlo, otevřela palubní skříňku a nestačí se divit, ano, hašlerky. Proboha! Ona na té benzínce odjela úplně stejným oplem, jaký má ona. No jasně, ty klíče v zapalování, patrně má chlápek stejnou diagnózu ..

 

"Tankovala jste ve vedlejším stojanu, máme stejnou značku i barvu, nestihl jsem vás od pokladny doběhnout, tak jsem jel rychle za vámi."

 

Zděšeně se chytla za hlavu, že toto je skutečně husarský kousek, co jen tak nevymyslíš. V příštím životě skončím jako vakuola pomyslela si, moc nechybí, a budu reagovat už jen na světlo.

 

"A já si ještě říkala, že jen co jsem vyjela od benzínky, začala mi blbnout dvojka."

 

"To se omlouvám, řekl jízlivě, příští týden jsem už ale objednaný s převodovkou.

A promiňte, že jsem se nepředstavil, nějak jsem to v té honičce za vlastním vozem nepovažoval za prioritu, Jaroslav."

 

"Daniela, těší mě. A moc se omlouvám, bývám roztržitá."

 

"Roztržitá? Tomu se jako říká roztržitost?  Vždyť vy máte diagnózu. Odjet v cizím autě a ani si toho nevšimnout? Jste vůbec normální? V konečném důsledku je to krádež!"

 

"No dovolte! A mírněte se pane, kdybyste nenechal klíčky v zapalování .."

 

"Tak klíčky v zapalování .. No vy se mi snad zdáte, nechcete nakonec, abych se vám ještě omluvil?"

 

"Podívejte, nemohli bychom na to zapomenout a raději si zajít někam na kafe, že to vlastně dobře dopadlo?"

 

"Na kafe. S ženou, co odjede mým vozem a ještě má tu odvahu mi říct, že si za to mohu sám. Teda ženská vy máte ale kuráž." 

 

"Dobrá tedy," povídá Jaroslav nakonec, "toto je sice vážně neuvěřitelné, ale možná bude i sranda.  Jeďte za mnou, asi po patnácti kilometrech je odpočívadlo a restaurace. Jo, a dolejte si vodu do odstřikovačů. Klíčky máte v zapalování, uchichtl se."

Poděkovala, vydechla, že na ni nezavolal policajty, a poslušně jela za ním.

 

Cesta ubíhala klidně. Zaparkovali vedle sebe a ještě než vešli do restaurace, ohlédli se, že jak to těm dvěma stejným vozům vedle sebe na parkovišti sluší.

…

 

 

"No řekni kámo," povídá po týdnu Jaroslav svému kolegovi u piva, "není sladká, ta její roztržitost?"