ViKourek

Jsem invalidní důchodce III. stupně, trvale.

V rámci svých možností a to jak zdravotních tak i finančních.



Dneska je čtvrtek a byl jsem druhý den v práci. Je 18:15 a já už jsem doma. Po večeři a užívám podvečerní pohody.

Nastal si tak páteček v ránu a mě nezbývá nic jiného než se zeptat sám sebe jak by to mělo dneska vypadat. Takže Před chvilkou. Do práce chodím na 9:00. V práci se starám o společné prostory aby byli společensky v co nejpřijatelnějším stavu. To by mělo vypadat tak, že teď je pátek již po poledni. Polehévám v posteli a soustředím že z čista jasna soustředím na to co právě píšu a já se dívám, že už snad konečně píšu tu svojí vYmodlenou knížku, kterou jsem nazval pro mě tím nejpřijatelnějším názvu a to “ViKourek”. Všechno to začalo jednou na porodním smládě, kde vikouklo na svět malé smrádě nu o to jsem byl Já (Ich).


O ona mě jen tak řiká “Udělej se mě na kozy a až budeš hotovej tak mě to rozmazávej po kozách dokud to nezasáhne a až se to bude loupat tak mě to vomlať tím svým mohutným ocasem. Si pár tvorstva, v pohádkách se dětem poušti lvy no a až dospějeme tak bychom měli být těma lvama my. Takže jsem vlastně možná dost určitě pán svých rozhodnutí. Z. Baťa psával, že lidská společnost se dělí na PÁNY a NEPÁNY a že bere ty PÁNY. NU COŽ ALE OTO že je pátek krátce po obědě tak by mělo asi dost možná určitě něco jakoby rozzuzlení. No a to už nastalo tedy příběhu SMYSLU PRO POŘÁDEK a dokavaď se to asi nepřežene tak se nevyjasní dost možná v této zkušenosti patří. Teď jde ale Oto vědět zdali jsem sám sebou nebo bez sebe. Bývá těžký třeba jako když postávám na nedalekém přechodu pro chodce kde jsem tenkrát a jenom jednou na kluka vbíhající pod přijíždějící automobil protože blikl i městský park soudím docela nahlas “NE”. KLUKA JAKO Kdyby ťuklo kladívko na hřebík kluk se prostě zastavil jako kdyby ho někdo přilepil. Sice je pátek tak bych nejraději nepil. Ale vysedávání před alkoholem mě zastaví do toho tady a teď. Částečně stejně jako psaní. Zhluboka týchej, když se na to soustředím tak mě je nejlíp, ale dneska nechci. Ale ne že bych si nedal.


Je sobota v ránu. Ležím na posteli a snažím se vymyslet nějakou Smysluplnou činnost pro sebe.

Je 9:48 minut

Je 9:53.

Sobota je dnem volna a proto navrhuji pojďme se volně povalování třeba po posteli.

V písničce spívali, že neposlouchá rádio.



Je pondělí 7:45 ráno.

A na mě po ihned po ránu napadla otázka. Spěcháme proto, abychom všechno stihli nebo proto, že nevíme co chceme?

Jednou jeden spolupřísedič mě prozradil nové slovo a to “priorita”.


Dneska je pondělí. Já už jsem vzůru. Po ranní rutině a teď vysedávám v křesle a očekávám příchod 9 hodiny abych udržoval pořádek na povrchu jedné z nedaleké z hvězd.

Včera jsem se začal zajímat o cesty bez cílů. Bezcílně bloudit ulicemi. Jen tak na kouknout do výlohy (skoro jako procházka Pařížskou.

Moje aktuální zájmy jsou především osobního rázu.

Moje idea však skýtá v naprosto obyčejnym partnerským vztahu který si zakládám na oboustranné důvěře.



Je 1. Února 2025. Je sobota ráno a já jsem doma, protože a prostě se mě hlavou honí a to dokola takové divné myšlenky. Kdo kde byl a co tam dělal a já nevím, jak mám upravit ta témata. Chci být v pohodě.

Jsem v pohodě. Neustálá potřeba o něčem se dokola rozepisovat mě dohání k šílenství. Takže v pohodě zatím nejsem. V pohodovém stavu se naleznu až naleznu vhodný postoj.

Rozepisují se nad dnešním dnem. Dnešek je zvláštní. V ránu jsem se stavil do nedalekého obchodu pro cigarety a kmín celý. Poté jsem se otočil vyprat do nedaleké prádelny. Během praní vypil několik káv. Po vyprání se vydal pověsit prádlo a doma usnul. Po probuzení se vydal na obchůzku a přizastavil se na další kávu + mňamkózní sůši. Teď je 14:35 a já jsem u sebe. Ležím nataženej na posteli. Někam bych šel, ale není kam. Venku je zíma. Mámli být zcela upřímný tak doma mě to neba.

No tak jsem pořád doma a poměry se znatelně zlepšili. Čím to je jsi nejsem zcela jistý. Přitom se domnívám, že změna vědomí je základ. Jakýsi druh nalazení.


Trpím přehnanou láskou ke svojí mamce.

Je neděle 9 hodin ráno. A já jsem u sebe pod peřinou. Ráno jsem se stavil jen na kafe. Včera jsem byl dopoledne vyprat. V pátek jsem byl po práci v sauně. Po sauně si doma popil jednu plechovku piva. Včera večer jsem popil jednu plechovku Krušovice Bohém. Před delší chvilkou jsem si vytáhnul zbývající půlku zubu. Dneska už ale nevím čemu se věnovat. V rádiu hlásili o 108 narozeninách paní. Žít. V úvahu připadá vycházka ke staré plovárně, procházka po parkánu hradeb. Dále se nedá vyloučit ani návštěva kostela.