PEČME SPOLU

 

Kéž! Nechť! Ať! Nesnášela je, všechna tato a jim podobná citoslovce nenaplněných přání a lenosti zvednout se a něco pro jejich uskutečnění skutečně vykonat.

"Tak poslouchej, zítra se sbal z toho tvýho smradlavýho kanclu už po obědě a půjdem nakupovat, takhle to holka dál nejde," povídá Maruna, kamarádka ze základky.  Je jinak sice úplně marná, ale když jde o selský rozum, dokáže osvětlit situaci naprosto srozumitelně a strčí do kapsy všechny manuály současných bestsellerů typu jak žít bez chlapa a s menopauzou.

"Předně, musíš se začít normálně stravovat, ty semena, řasy, cereálie, plné moučných molů, tak na ty se vyser, zajedem do pořádného domácího gruntu vedle na statek. Je tam sice spousta hnoje a kuřinců, ale ta omeletka z jejich vajec, to je slast.  A kefír, tak to ti garantuju, že probiotika už nebudeš potřebovat. Ale hlavně prosím tě, to krůtí od nich a kýta z mladého bejčka, vlastně, uvidíš sama. Takže zítra kolem jedné tě vyzvednu u vrátnice a sjedem tam. Nezapomeň hotovost."

Domů přijela pozdě večer, se čtyřma kabelama zaručeně zdravého živobytí. Vyházela všechno to tzv. nezdravé z lednice a nasázela tam ty farmářské bioprodukty z regionálních lokalit. Tak, řekla se zalíbením, to by v tom byl čert, abych se necítila lépe a taky shodila ty špeky konečně.

Hned ráno v práci ji Maruna zkontrolovala, co jako snídala, jakou má svačinu, na oběd prý půjdou spolu a večer se staví. No tě pic, pomyslela si Dagmar, a v duchu nápad, že asi nebude doma.

Večer byl na téma pohyb. Maruna jí tam nechala několik DVD cvičení ženy po padesátce, fitnes pomůcky, potravinové doplňky a hodinovou přednášku o tom, co všechno dělá špatně.

"Kdybys mi raděj donesla něco ze sex shopu, bych si aspoň užila."

"Vydrž holka, i chlap bude, neboj. Ještě proberem šatník a budou se předhánět. Tak papá zítra, " mává Maruna a pádí po schodišti domů.

Uff, vzdychne Dagmara, patrně nic z toho Maruně nerozmluví, ona to fakt asi myslí vážně. Musí se nějak rafinovaně z té její starostlivosti vyvlíknout.

Uběhlo pár týdnů a Maruna byla stále v akci. Dagmar s podivem už padaly kalhoty a na tváři se jí začínaly tvořit vrásky. I v práci si toho všimli a prý, zda jí něco není, že by si měla zajít k lékaři. Dagmaru to pořádně nadzvedlo, takže večer cestou domů z práce se zastavila v cukrárně a k Maruně rovnou s krabicí zákusků. Otevřel jí docela pohledný padesátník.

"Maruško, máš návštěvu."

"Ježíš ahoj, co ty tady?

"Přišla jsem s tím k tobě přestat, podrž," a cpe jí do rukou krabici, co by nasytila početnou rodinu. Maruna je tím dost zaskočená a nechápe.

"No co koukáš? Už nevím, co je to pochutnat si na jídle, utrousila s ironickou nadsázkou a šibalským úsměvem Dagmar. To je furt nějaké maso, mléko, vejce. A kde je žito, řepa, pohanka, se smíchem obrací Dagmar, kdo to má vydržet? A když náhodou cosi normální, je to svátek. Šupni to do lednice, já ještě vyběhnu pro maso a ty zatím očisti tady tu zeleninu. A vy pane nám mezitím můžete otevřít tu sedmičku. A nebojte, dole v autě jich pár ještě mám."

"Dnes nebudem na suchu," špitl spiklenecky muž na Dagmar. 

"Takže co tu máme," nahlíží chlápek do nákupních tašek a pokukává po Dagmar.

"Hmm, vidím to na hovězí na víně se zeleninou a bramborovou kaší, Marunko slyšíš? A skleničkou rulandy bychom mohli začít, co říkáš?"

Maruna se chytla za hlavu, ovšem Dagmar hbitě přiskočila s vývrtkou a skleničkama, že teda to se musí podporovat.

Salut! A už začalo tykání. Za půl hodiny v hrnci probublávalo hovězí a na stole druhá sedmička. Maruna zapomněla na zdravou i nezdravou a do hodiny se zřídila jak mužik. Chlapík, nyní vlastně už Péťa, si s Dagmarou naložili tu dobrotu jen ve dvou, a s neřízenou živočišností si dopřáli opulentní gurmánský zážitek. Péťa dotáhl jídlo k dokonalosti lehce stříklým plátkem pomeranče a větvičkou rozmarýnu vložených do hrnce těsne před vypnutím jídla. Po dlouhých týdnech Maruniných přednášek o zdravé si Dagmar konečně zase připadala normální.

"Ty, Dagmar, a co kdybychom si takové společné vaření dopřáli častěj?" povídá Petr. "Máš už jídelníček na víkend?"

"No, o víkendu mám v plánu výlet s přáteli na Fatru, tedy pojíst na kolibě, mají tam luxusní kyselicu a halušky. "

"A mohl bych se přidat?"

"Jasně, pokud ti nevadí vstávat v sobotu v pět ráno."

"No, tak to vadí, tak nic," povídá zklamaně Petr.

"Ale počkej, když vezmu auto, můžeme vyrazit spolu pozděj a vyspat se."

"To jako jen my dva? "

"Jo," ušťuřuje se Petr a očima žadoní Dagmaru o svolení. Dagmara se usměje a Petr to má za jednoznačný souhlas.

 

Sobota se vydařila. Po výletu oba usnuli jak mimina a v neděli ráno si společně dali smažená vajíčka na špeku. Ranní kávu tak Dagmarce po letech uvařil konečně někdo jiný než ona sama.

Pečme spolu, povídá zničehonic Petr. Tedy začali spolu péct. První "ochutnávku" donesli Maruně. Téměř se zavřenýma očima polykala tu jemnou peřinku vonící máslem a vanilkou a zmohla se jen na slastný výdech a hlasité mlasknutí.