Od Lipan

Říkali jme mu profesor. Přicházel do našeho antikvariátu vždy v obleku s pečlivě uvázanou kravatou a v klobouku, který při vstupu smekl. Postál u regálu s historickou literaturou, něco prohléhl, něco koupil, nikdy nezapomněl pozdravit a říct několik příjemných slov. Byl již léta v důchodu, ale rád vzpomínal na dobu, prožitou za gymnazijní katedrou při výuce dějepisu.
Dnes přišel také. Nesl objemný,pečlivě zabalený balík ale místo k regálu zamířil rovnou ke mně, do oddělení nákupu.
Jakoby s omluvou řekl, že by chtěl něco prodat, že dcera má kulaté narozeniny a rád by jí dal pěkný dárek, na který jeho důchod nestačí, dodal s úsměvem. Rozbalil balík a na první pohled jsem věděla, co přinesl.
Netypický velký formát, lahvově zelené desky s červeno-zlatým písmem. Sedláček. Tedy Hrady, zámky a tvrze království Českého, třínáctidílné fantantactické životní dílo pana Augustina Sedláčka. Vzácná, tehdy velmi žádaná literatura, která začala vycházet postupně ještě před první světovou válkou. Mimo antikvariát nedostupná.
Teď přede mnou ležely první čtyři díly a dokázala jsem si představit, co tento prodej pro pana profesora znamená. Kupní cena nebyla malá, šla jsem na maximání hranici a zdálo se, že uspokojila.
Věděla jsem, že příští den tyto knihy již zde nebudou. Měla jsem v záznamu řadu zájemců, šlo jen o to, komu zavolat. Když jsem do jednotlivých knih zapisovala povinný záznam, z jedné z nich vypadla pohlednice. Známá kresba od Mikoláše Alše s názvem "Od Lipan", znázorňující hejtmana Čapka ze Sán, který na koni v plném trysku prchá z prohrané bitvy. Založila jsem pohlednici do zásuvky stolu, ta přece není předmětem prodeje...
Třetí, či čtvrtý den přišel profesor znovu a zase zamířil rovnou ke mně. Vzrušeným hlasem se zeptal, zdali ještě máme toho Sedláčka. Byl prodán. Smutně pokýval hlavou a dodal, že v jedné knize zapomněl něco, na čem mu velmi záleží. Ukázala jsem mu pohlednici s nápisem "Od Lipan". Je to ona, zeptala jsem se s úsměvem. Tomu starému pánovi málem vstoupily slzy do očí. Zadíval se na pohlednici, pak na mě a řekl: Dovolte, abych vám políbil ruku, paní Milado. Pak mi ukázal rubovou stranu pohlednice, kde poněkud starobylým písmem stálo: Pozdravení z cest pilnému studentu historie. A podpis: Augustin Sedláček.

I dále přicházel profesor k nám do prodejny, ale stále častěji za mnou. Přinášel různé zajímavé historické knihy, z nichž většinu jsem vůbec neznala. Došlo i na další díly Sedláčka. A proferor jaksi omluvně vždy poznamenal něco o dceři, které chce udělat radost. Pak delší dobu jsme ho neviděli a málem bych na něj zapomněla, kdyby..

Objevila se ve dveřích, nepřehlédnutelná, pečlivě upravená žena v kožichu, jejíž věk mohl kolísat podle úhlu pohledu mezi čtyřicítkou a šedesátkou. Něco se zaptala naší pokladní a ta ukázala na mě. Dáma přistoupila, bez pozdravu mi podala zalepenou obálku se slovy: To vám nechal můj otec. Na obálce bylo napsáno: Paní Milada, Antikvariát v Moravské ulici.
Než jsem mohla reagovat, dáma důrazně řekla: Mohu vědět, co v tom je? Beze slova jsem rozřízla obálku a vyndala - pohlednici s nápisem "Od Lipan". Dáma se ušklíbla a bez pozdravu odešla.
Dlouho jsem se dívala na tu kresbu husitského hejtmana s myšlenkou, kolik nás takto prchá z prohrané bitvy a kolik ani nestačí uprchnout.