Cesty osudu

Dneska si tak říkám,že stejně to co se stane v životě a tak…má nějakou zvláštní souvislost se všemi ostatními a se vším ostatním.
Protože když vlastně zjistíte kdo koho zná a vy jste o tom vůbec nevěděli.Takový malý příklad : máte kamarádku a máte další kamarádku a obě je chcete představit a zjistíte že oni se už vlastně dávno znají!Takovej menši,jednodušší ale pravdivý příklad.
Stalo se mi to už několikrát.
Nebo prostě ten kdo třeba takhle hledá a pořád nějak bádá po nějaké své lásce,kterou nezná….třeba okolo ní každý den chodí a nevidí ji.Třeba ta vysněná láska je někdo,koho ten dotyčný moc nemusí a nebo je to právě ten člověk,o kterého ten dotyčný jen tak zakopne a jde dál…a přitom už si neuvědomí že je to vlastně on/ona :)
Je to ale tak….a když se nad tím tak zamyslím,je to vlastně dost hrozný!Protože někdo tam venku vás třeba šíleně miluje a vy ho neznáte,nikdy jste ho neviděli….ale on vás miluje!
Zvláštní……zvláštní….zvláštní….!Tohle slovo já používám úplně ze všeho nejvíc.
Třeba já a moje nejlepší kamarádka.Chodily jsme spolu do první až čtvrté třídy,ona šla potom na gymnázium a prostě jsme se přestaly bavit.Ještě před tím byla taková menší hádka.Pět let uplynulo a my dvě jsme se neviděly….jen jsme se potkávaly a nezdravily se.
Prostě obě dvě hrdost jako (s prominutím),hrdost jako prase!
Pak jsem šla na zdrávku a dozvěděla jsem se,že ona tam jde taky.
Už jsem byla skoro rozmyšlená,že díky tomu že tam jde ona,tam já prostě nejdu a ona uvažovala přesně tak jako já.
Ale prostě cesty osudu…..no vždyť to znáte!
3.září jsme nastoupily do školy a co nevidím…..je v té samé třídě co já.Sedal jsem si za ní……a hned proběhla menší a první hádka po té celé době.Potom jsme jeli na seznamovací kurz….a tam se všechno rozjelo.Obě dvě jsme věděly že bez sebe nemůžeme být a prostě naše nejlepší kamarádství se vracelo v ještě silnější formě než kdy před tím.
Přece jen sme taky větší že jo :)
A jednou takhle u toho ohně jsme si to vyříkaly…ale ne hádka,jen prostě jsme obě zjistily….že těch pět co jsme se neviděly…prostě to byla asi zkouška našeho kamarádství a do tý doby říkáme
„Nejlepší přátelství rozdělí jen smrt,nikoli osud“ a je to pravda pravdoucí.Bez ní by můj život nebyl nic…..to prostě ona je sluníčko v mým životě a já zase jejím prej :D :D a říkáme si to vždycky takhle
„Miluju tě!“ a to je naše vždycky a hlavně NAVŽDYCKY !
A z toho vyplývá,že ať chceme nebo ne…ten člověk který s námi má být…s námi prostě bude! A tohohle já si strašně moc vážím :)