Renovace duše 1

Až v šestém dílu vyplynul tento OBSAH:

1. Výpověď, 2. Jarda paroháč, 3. Dům v Krasnicích, 4. Rekonstrukce, 5. Ruda, 6. Stěhování, 7. Big-beat, manželská věrnost, 8. Bezdomovci, bytosti, o rozvodech, 9. Komunisti, 10. Láska, duchové, 11. Duchové, kamarádi z práce, 12. Pokrač. kamarádi, duchové, láska? 13. Jardův rozvod, můj bratr Václav, 14. Politika, SMUTEK, 15. Škola, vyústění SMUTKU, 16. (neprozradím), 17. Škola, farmaříme, láska, 18. Mirek - vozíčkář, Vánoce, 19. Na horách, 20. Pointa duchů

__________________________

„Honzo, máš jít k řediteli.“
Je to jasný. Půl roku čekám, kdy dostanu výpověď. Určitě ji zdůvodní restrukturalizací podniku. Majitel a ředitel v jedné osobě je zadluženej, kam se podívá. Uznávám, že nějaká opatření udělat musí. Jenom mě štve, že za nás delší dobu neplatí ani sociální, ani zdravotní pojištění.
„Čest...“ Slušně pozdravím bývalého soudruha a nynějšího velkopodnikatele.
„No jo, legrácky, Majer. Pojďte dál a posaďte se. Mám pro vás smutnou zprávu. Z důvodu restrukturalizace podniku s vámi musíme rozvázat pracovní poměr.“
„A teď mi řekněte, soudruhu řediteli, tu smutnou zprávu. Zatím je to dobrý.“
„Hele, Majer, nechte si toho soudruha a přestaňte šaškovat. Tady mně podepište, že jste s rozvázáním pracovního poměru byl seznámen a jako slušní lidé se rozejdeme. Podmínky výpovědi jsem vám, na můj vkus, ponechal moc dobré. Za tři měsíce odchod plus dva platy odstupného. Mohlo to pro vás, a speciááálně pro VÁS, dopadnout hůř.“
Podepsal jsem a vypadnul.
„Tak co ti chtěl ten pitomec,“ sesypali se na mne kolegové.
„To, co před měsícem Petrovi a Tondovi.“
„Voni tě vážně vyrazili? Co budeš dělat?“ žasne Renata.
„Co bych dělal. Půjdu domů, řeknu to ženě, ta mě zabije a pak už nemusím dělat nic.“
„Ty už máš nějaké místo, že jsi tak klidnej?“
Vůbec jsem nebyl klidnej. Byla to póza zoufalce už před ředitelem. Jana, moje žena, ve své práci taky nemá příliš pevnou pozici. Sedmileté Markétce a devítileté Katce vysvětlovat, že táta nemá zaměstnání... Však dcerám ještě tři měsíce nemusím říkat nic a do té doby si snad něco najdu.
____

Sedím doma u počítače a projíždím se na CD disku. Jana přišla po normální přesčasové robotě a ozvala se z kuchyně: „Ty jsi utřel prach a umyl nádobí? Není ti špatně?“
Přišla až ke mně do ložnice a sleduje moje procházení CD encyklopedií.
„Dnes byl docela příjemný pracovní den. Dostal jsem padáka.“
Žena těžce dosedla na postel.
„Řekni, že to není pravda...“
Mlčím a koukám do obrazovky počítače, aniž bych tušil co se na ní objevuje. Otočím se k Janě a snažím se ji trochu zklidnit.
„Ještě budu v práci tři měsíce a dva platy odstupného k tomu. Počítačovýho grafika v Hradci ale už moc nechtějí, leda za pár šupů. Snad se najde zajímavá práce mimo obor.“
„Vždyť nic jinýho neumíš.“
„Protože jsem nic jinýho ani nezkoušel. Třeba budu umět něco, o čem teď právě nevím...“
„...ani nikdo jinej,“ dodala.
„Prozradím ti tajemství. Já už výrobu reklam a inzerátů nemůžu ani cejtit. Možná, že jsem dokonce rád, že tou výpovědí rozhoupu moji tupou nerozhodnost a konečně si najdu, co by mě bavilo.“
„To je výborný… Mně by taky bavilo dělat třeba keramiku, ale musíme splácet tenhle předraženej byt, milej zlatej!“
„Chci po tobě snad, abys mě vydržovala? Práci si najdu, hergot...“
„Jdu dělat večeři,“ mávla nade mnou rukou.
Dá mi najíst. Vypadá to, že jsem z nejhoršího venku.

(Pokračování možná do týdne)