Kocour

Bledě šedavé cáry visí z oblohy jako vlasy zaprášeného koberce a jen o málo světlejší skvrna prozrazuje, kde do nich zeshora vytlačují obvyklý vzor tiché snopy slunečních paprsků. Vzduch se převaluje po zemi jako by hledal nějakou pohodlnější polohu a vlažná země nevýrazný větřík bezmyšlenkovitě ignoruje.

Na dvorku, na ležících betonových panelech, se roztahuje kocour, jehož zacuchaná srst neurčitě splývá s šedým prachem země. Přivírá oči před vzdáleným a nedůležitým přísvitem slunce a vypelichaný ocas si obtáčí kolem vypaseného těla rozechvívaného vlažným větrem.

Zvíře několikrát otočí hlavou, pomalu a nevzrušeně, jako by jen kontrolovalo něco, co už má dávno vyřešeno. Potom se zvedne a začne se olizovat. Nesystematicky, bez nadšení, aniž by tuto zbytečnou činnost dokončilo. Ujde několik nejistých kroků směrem k misce se žrádlem, pak se zastaví, otřese a otočí. Chvíli to vypadá, jako by si chtělo lehnout, ale rozmyslí si to a po dalších dvou krocích si sedne. Dlouze zívne. V sedě zavře oči a několik vteřin trvá, než je opět otevře. Znovu zívne. Opět vstane a vydá se náhodným směrem. Zběžně očichá stéblo trávy, které prorazilo mezi tlustými dlaždicemi a jde dál. Bez zjevného důvodu si najednou lehne. Hledí do strany. Švihne ocasem. Zase vstane a zase si lehne.

Kocoura nic netrápí, nic ho netíží, nemá žádné povinnosti, žádné závazky. Nemusí dodržet termíny a není limitován sociálními vazbami. Nic nedělá. Nemá co by dělal. Nemá pro co by žil.

Po celou dobu jsem se na něj díval. Pozoroval jsem jeho bezcílné chování, jak je znuděn bytím, prost jakéhokoli smyslu a motivace. Hodiny dokáže ležet aniž by spal, dívat se z okna aniž by spatřil něco zajímavého. Žere aniž by spaloval, z nudy, bez hladu či chuti.

Jak jej takový život může bavit? Co jej naplňuje? Copak se na nic nechce těšit, nezáleží mu na ničem? Kolik mu zbývá času? Nedá svým dnům nějaký smysl?

Dívám se na něj. Za celou dobu neudělal nic překvapivého nebo zajímavého. Ale udělal aspoň něco. Každým převalením a zívnutím dělá víc, než právě dělám já.