Sanitka

.
Kamarádky Andula a Dana vyrazily na flám. Těšily se, jak si ho užijí. Daně se sice moc nechtělo, cítila v sobě jakousi podivnou nervozitu, ale Andule se prostě odporovat nedalo.
Řekla: "Jde se" a tak se prostě šlo. Ostatně jako vždycky.
S Andulou se nemusela bát bloumat noční Prahou, neboť ta byla nejen rázná, ale také měřila úctyhodných 180 cm a hlas měla řízný jako drsný námořník. Často i mluvu.
Dana se svými 155 cm by si mohla vykřičet hlasivky a těžko by někoho vyděsila. Byly prostě ta správná dvojka.
Usadily se ve své oblíbené vinárničce Kravín na Vinohradech. Večer probíhal pohodově, zábava výborná jako vždy, s Anduliným řízným hlasem a vtipnými poznámkami Dany, si jich nikdo nemohl nevšimnout.
Kolem třetí ráno se děvčata rozhodla jít domů, neboť ráno musela brzy vstávat do práce.
Bylo třeba "urvat" alespoň dvě hoďky spánku. Potácejíce a vesele si zpívajíce, vyhlížely nějaký odvoz.
V tom zahlédly přijíždějící auto s rozsvícenou tabulkou na střeše.
Mávaly na taxi a div mu rozesmáté neskočily pod kola.
Vůz zastavil. Jenže to nebyl taxík, ale sanitka!
Řidič otevřel dveře a podivně pronikavýma očima si prohlížel obě dívky.
"Jé pane promiňte prosím, já myslela, že jste taxík", omlouvala se Dana. "To nevadí děvčata, nic se neděje. Kampak máte namířeno?", otázal se řidič.
"Vůbec si s námi nedělejte starost", ujišťovala děvčata řidiče, "my jedeme až do Krče. Já vás tam rád vezmu", odpověděl, "ale nejdříve se musím zastavit na Karláku v nemocnici a odvézt domů jednoho starého pána", dodal a oči se mu leskly takovým podivným světlem.
Daně se na něm "něco" nezdálo.
"Ančo, mě se na tom řidiči něco nelíbí", šeptala ustrašeně Dana kamarádce.
"Ty taky všude vidíš jen strašidla poseroutko", odtušila Andula a rozhodla: "Jedem!"
Když za nimi řidič zabouchl dveře, Daně se hrůzou zastavil dech! Zevnitř nebyly kliky!
"Andulo, je to v prdeli", zašeptala vyděšeně.
"Veze nás asi na záchytku!"
To už i Andule zmizel rozverný úsměv z tváře. Strach si však nechtěla připustit a tak jen šlehla posměšným pohledem po vyděšené kamarádce.
Když vjíždělo auto vraty do prostoru nemocnice, byla už v obou malá dušička.
"Hlavně ať to dobře dopadne", modlila se pro sebe Dana zoufale.
Řidič zajel k budově a děvčata strachy ani nedýchala.
V tom se v budově otevřely dveře a z nich se, v doprovodu starší paní, vybelhal stařík.
Ufff, oddechly si dívky s ulehčením. V tom se jim začaly zavírat podivnou únavou oči a poslední, co slyšely bylo:
"Tak co jste nám dnes přivezl? Doufám, že je to mladé maso! Včera to nebylo k upotřebení! Žádné strachy, dneska je to velmi dobré zboží, odpověděl druhý mužský hlas."
Dana se probírala obrovskou bolestí. Chtěla zasténat, ale z úst jí nevyšel ani hlásek. Otevřela oči a nad ní se skláněl onen stařík, kterého zahlédla ze sanitky. V jedné ruce měl skalpel a druhou vytahoval z jejího rozříznutého břicha jakýsi zkrvavený orgán.
"No, tak játra jsou pěkná, zdravá, ještě vyndáme ledvinky a pak srdíčko", hlásil spokojeně starší paní, která přinášela misku na játra.
V nemocničním pokoji, o dvě patra výše leželi pacienti, kteří zoufale čekali na transplantaci orgánů.
Do pokoje vstoupil doktor a šesti z nich oznámil, že je zítra čeká transplantace. Dostali prý v noci expresní poštou zdravé orgány dvou děvčat, která měla smrtelnou nehodu v autě.