Zabiják želva

Se zoufalým výkřikem otevřela oči. Ještě teď byla vyděšená k smrti. Nohy sebou cukaly, jakoby ještě prchaly před zkrvavenou kostrou s dlouhými drápy.
"Brr, to byl tedy zase děsivý sen! Kam na ně chodím?" ptala se dívka vyděšeně sama sebe.
Byly čtyři hodiny ráno. Bála se znovu zavřít oči. Raději tedy vstala a šla si uvařit čaj.
V kuchyni byla neobvyklá zima. Oblékla si dlouhý, teplý svetr, zapnula konvici s vodu a posadila se ke stolu.
Když voda začala vřít, zalila hrnek s čajem a znovu usedla.
Pomalu upíjela a se strnulým výrazem vzpomínala na hrůzný sen.
Bydlela ve starém domě, kde v bytech nebyla zavedená voda. Jediné umyvadlo se studenou vodou, bylo na společné chodbě.
Záchod, dřevěná latrýna, byl rovněž jen jeden pro všechny obyvatele domu a to v suterénu domu u sklepů.
Pomalu dopila čaj a pocítila nutkání.
No, že by se jí chtělo teď jít na záchod, to tedy ani náhodou. Tam se "to" v tom snu stalo!
Nutkání bylo silnější, než strach. S nešťastným povzdechnutím, podbarveným podivným, nepříjemným pocitem, se zvedla. Došla ke dveřím, opatrně je otevřela a naslouchala.
Na chodbě bylo hrobové ticho.
"Co blbneš, ty poseroutko!" usmála se sama sobě.
"Vždyť to byl jen sen."
Pomalu, tichou noční chodbou, sešla po schodech ke sklepům a vklouzla na záchod.
Hotovo, uff, usmála se po chvíli uvolněně a vyšla na chodbu.
Z tmavého kouta vyskočila kostra a dlouhými zahnutými drápy se po ní začala sápat.
Dívka se s šíleným výkřikem dala na útěk. Doběhla ke schodům.
Stoupla nohou na první schod, když v tom ucítila bolest v té druhé. Podívala se dolů a uviděla obrovskou želvu, zakousnutou velkými tesáky do lýtka.
Se zoufalým výkřikem nohou trhla a vyrvala jí želvě z tlamy.
Vyrvala, to ano, jenže bez chodidla. To zůstalo té hnusné želvě v zubech.
Podívala se nevěřícně na pahýl své nohy a dala se do zoufalého pláče.
Teď už neuteče.
Přiblížil se kostlivec a s děsivým šklebem jí zaťal své drápy hluboko do krku.
.
.
.
Tak takovéhle "krásné" sny jsem, jako malá holka, mívala velmi často. Nikdy jsem se neprobudila dřív, než jsem si "pěkně" vychutnala veškerou hrůzu a bolest.