Včela v louži

Chodila jsem do čtrté třídy ZDŠ.
Při hodině přírodopisu nám paní učitelka četla krásný, dojemný příběh o mušce, která spadla do potoka a kdyby ji jeden malý, hodný hoch nepodebral na prstík a nepoložil do travičky, utopila by se.
Muška hochovi byla tak vděčná, že mu láskyplně létala okolo hlavy a něžně bzučela vřelé díky.
Udělalo to na mě fakt velký dojem, protože všechno, co mělo víc, než dvě nohy, jsem moc milovala.
Tedy, abych pravdu řekla, hmyzu jsem si do té doby moc nevšímala, jestli se mu děje nějaká újma. Až jsem se za to zastyděla.
Jdu si takhle za pár dní, po tom dojemném školním zážitku a koukám, v louži se zmítá roztomilá včelka.
V tu chvíli jsem si vzpoměla na tu ubohou, vděčnou, zachráněnou mušku.
Rychle jsem se sklonila k louží, na prstík podebrala nešťastnou topící se včeličku a dychtivě čekala, až začne děkovně bzučet.
Jo děkovně bzučet!
Vpálila mi ta mrcha do prstu pigáro!
Od té doby jsem již paní učitelce všechno nevěřila.