Už vím proč

Tak vám takhle dnes ráno jdu po silnici mezi loukami, a všímám si toho na co šlapu.
A v jednom místě bylo plno rozjezděných slimáků.
Zastavil jsem a začal mudrovat: co může takového slimejše vést k tomu, aby lezl přes asfaltku?
Vždyť na "svojí" straně má zrovna takovou nekonečnou louku jako na straně druhé!
A v tom najednou slyším: "Dám!"
Co? Koukám kolem, kdo mi jako co chce darovat, ale vtom zas:
"Nedáš!"
To už jsem zjistil, že to zní z trávy na kraji silnice.
Koukám, a ony tam kýmsi zahozené dva krásné zelné listy, po pravdě jeden už poněkud ohryzaný, a u něj dva slimáci.
A jeden zrovna řekl: "Ale dám!"
"Tak ukaž," ten druhý na to. "Když to dáš, nechám ti ten salát."
"Jdu na to," řekl první.
(Neee, to jsem si vymyslel, řekl: "Lezu na to." Slimáci totiž nemaj co, děti? Nohy přece.)
A jen dořekl, vzal to napříč silnicí, zatímco ten první se v klidu mezitím pustil dál do listu salátu.
Měl už svoje zkušenosti.
Tak jsem raději také rychle popošel víc na krajnici, protože ze zatáčky právě jelo další auto.