Po stopách souhry

Mladý skladatel mi posílá klavírní kus na kterém pracoval. Je v tom prej cítit láska. Poslouchám tu pasáž kdy promĕní ruce. Nic mĕ nenapadá, až doposud, jen aluze na báseň, takovou mystickou:

,,jedno praví;

že jsi nic 

a láska zase že jsi všechno, 

blízcí odešli, 

do zemĕ bez hranic, 

do souhvězdí lásky. 

---

Zavírám oči a prsty si tlacím do čela. Už mne nic nenapadá. Jen ta prahnoucí cestovní únava a strnulost těla. Mám raději vlak a prostor k procházce. 

Jedna ruka hraje 

kruh snovotvar

Obelisk 

Druhá myslí taje

břeh novotvar 

Stisk 

Slova do písnĕ 

uchopit plavbu 

okamžik 

---

Až na konci toho vyčerpání se rodí plody. Planeta klaviatura a malé zázraky lidskosti.