Jsem blázen a bláznům patří svět...Nebo ne?

Seděla jsem na studené lavičce a se zavřenýma očima poslouchala divokou řeku. Řekli byste, že její rytmus zní jako rock´and´roll? Né vážně! Slyšela jsem ty duté rány bicích, hlubokou baskytaru, i vysoké zvuky elektriky.
*Takže voda holduje rock´and´rollu?*
Nejspíš…Možná, že se Elvis převtělil do molekul H2O…No, to asi spíš ne…Páni, slyšíš to?
*Co?*
Slyším trávu růst…Zní to jako když jdeš po aleji vystlané suchým listím,které ti křupe pod nohama. Jako tikot dědečkova budíku….Slyšíš?
*Slyším…je to nádhera.*
Cítíš tu vůni blízkého jara?
*Vždyť je podzim…*
Já vím…ale cítíš? Voní jako sníh ve fialkovém poli…
*Cítím…je to úžasná opojná vůně.*
Dívej, vidíš tu sílu?
*Kde?*
Támhle, ty bouřkové mraky nad lesem. Jak z nich sálá ta síla a energie. Tak vidíš?
*Vidím, ale myslím,že až příjdou blesky,tak ta síla bude větší.*
Mýlíš se, blesky jsou jen výpusť, jako odtok ve vaně.
*Á…máš pravdu.*
Cítíš tu tmu, hustou jak kávová sedlina?
*Vždyť je pravé poledne…*
Já vím…ale cítíš?
*Cítím, je jako černý bez v trávě.*
Jsem blázen…věříš?
*Tobě ano.*
Jsi taky blázen?
*Ne, já nejsem.*
Ale bláznům přeci patří svět…Nebo ne?
*Ne…svět patří vítězům…Ty nechceš vyhrát?*
Nepotřebuji být vítěz.
*To je smůla, protože dějiny píší vítězové…*