L jako W

Lidi se odjakživa chtějí zbavit toho, co je udržuje při životě. Je to dáno asi tím, že nepřemýšlejí moc dopředu, nebo jsou možná sebedestruktivní, já nevím, nikdy jsem nebyl moc chytrej a vyplácelo se mi to, tak proč to měnit, že jo, co jednou funguje, není třeba nahrazovat, ale zase na druhou stranu to bychom asi doteď seděli u ohně a ještě kdo ví jestli vůbec.
Měl jsem kdysi takovej hrnek na kafe, byl na něm maják a bouřka. Moc se mi líbilo z něj pít, hlavně takhle o vánocích, to jsem ten hrnek ale střídal s takovým vánočním, z toho jsem zase pil čaj.
Jednou mi kamarád povídá, že by chtěl strašně rád dělat kuchaře, vařit lidem, a že by k němu jako vzhlíželi, to on docela rád. Ne, že by byl namyšlenej, ale za ten jeho dosavadní život se mu zase tolik uznání nedostalo. Lidi jsou nevděční, pokud jde o to projevit vděk někomu, kdo vám jaksi nezapadá do vašeho nalajnovaného světa. Kdykoliv někdo vyčnívá, je to špatně a s trpkým úsměvem nenápadně utíkáme tam, kde nám naše šablony zapadají do sebe. Čest a sláva výjimkám. To třeba taková Marťa, to je podle mýho strašně ryzí člověk, ale lidi to v ní nemůžou vidět, protože průměrný jedinec se nechce starat o to, jaký kdo je. Bohatě si vystačí s tím, jak koho vidí on sám. Co na tom, že se může mýlit.
Bylo to nedávno, přistál mi vzkazem takovej song, musel jsem si ho hned pustit, protože mi to nedalo. A oni to byli Beatles. Ty kluky já můžu, takže jsem si při jejich poslechu zavzpomínal na mládí. No ano, člověk nemusí mít přes šedesát, aby mohl v jednadvacátým století vyprávět o mládí s Beatles.
V první třídě jsem chodil do školy s jednou Vladěnkou. Všichni jsme byli šokovaní, když jsme na jejím prvním vysvědčení viděli jméno Vladimíra. Bylo to pro nás jaksi nepředstavitelné, že by se ta drobná, křehká holčička mohla jmenovat zrovna takhle. Asi jako když jsme se poprvé naučili vyslovovat anglická slova. A tak jsme už nežvýkali žvýkačky Wrigle-ys spe-ar-mint, a nedívali jsme se na filmy z holyvodu. Jenže člověku to stejně nešlo přes hubu, trvalo, než si zvykl.
No a tak se ptám toho kamaráda, co by jako chtěl vařit, jestli má nějakou představu. A on povídal, že neumí vůbec vařit, maximálně ten čaj nebo kafe.
Přišlo mi to v pohodě. Kolik lidí po světě chce dělat a dělá věci, které vlastně neumí?

A tady je ten song.