Šerpy smyslů se motaly pod nohy, jak týdenní koťata

Buší do zdi.
Ramlice kramlí zrezavělou od polehávání na dešti.
Celou noc se fotila mobilním telefonem, ale všechny ta fota nestála za nic.
Vykládala to kramlí do zdi.
Zabušil jsem čelem odpověď: Přečtěte si knihu!
Myslela si, že jsem se zbláznil.
Nebyla daleko od pravdy.
Vrazila ze své strany do zdi svými prsy.
Dialog získal na erotičnosti.
Viděl jsem je u sebe v pokoji.
Mám starej mobil bez všech těch vymožeností, tak jsem si je nemohl vyfotit.
Slyšel jsem ji: Ty jsi jen starej vůl!
Zase trefa.

Krátce nato se ozval zvuk kočáru vyjíždějícího ze dvora.
Ekvivalent náušnic z velkých maticových šroubů.
Bušilo už jen moje srdce.
Je to ono bushido?
„To je krásný strom,“ říkal jsem na cestě s tebou.
„Všechny stromy jsou krásné,“ říkala jsi na cestě se mnou.

Nechat si zmrazit sperma?
K čemu by to bylo?
Že by si ho nějaká žena vystříkla na prsa ze zkumavky?
Fakt jsi starej vůl!!!
Ozvala se zeď.

PS.
Vesmír se dál roztahuje z té špendlíkové hlavičky a teorie přibývají.