Odcházím do neznáma

Odcházím do neznáma

Přemýšlím nad odchodem z modrého světa, který se stal mým druhým domovem. Sedím u svého malého psacího stolu, přepjatá nervozitou. Prsty mi kloužou po klávesnici, přetrvávající pocit nejistoty v srdci. Procházím slova, věty, odstavce, které jsem na tomto webu sdílela. Byla to má virtuální oáza, místo, kde jsem nacházela inspiraci, povzbuzení a příběhy jiných lidí. Ale teď cítím, jako by ten svět už nebyl pro mě takový, jako dříve.

Všímám si, jak mi dech zrychluje, jak se před očima promítají obrazy těch, kteří přišli a odešli, kteří mně inspirovali svými slovy a snovými větami. Ale najednou si uvědomuji, že mé místo zde už není tak jisté. Moje myšlenky se táhnou do neznámých směrů, toužím po nových výzvách, po objevování neznámého. Avšak je těžké opustit něco, co jsem považovala za své alespoň na chvíli.

V tomto okamžiku se rozhoduji. S úzkostí a odhodláním chci stisknout klávesu "Smazat účet", ale nenacházím odvahu to zmáčknout. Možná to byl jen virtuální prostor, ale byly zde mé srdce a duše vepsány. Odcházím s díky za všechny ty příběhy, které jsem zde našla, a za všechny ty lidi, které jsem prostřednictvím literatury poznala. Odcházím, abych se otevřela novým dveřím, které mi svět přináší. A ať už tam najdu cokoli, budu vděčná za to, že jsem měla tu odvahu k odchodu z tohoto virtuálního domova a přijetí neznámého dobrodružství.