Pondělí
Pondělí
Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=h3sGnjvCAgs
Pondělí
...už od samého rána bylo zřejmé, že den bude víc, než horký.
V hlavě se mi tloukly pracovní myšlenky s těmi soukromými a já pořád nebyla schopná den nějak „uchopit“, dát svému počínání nějaký rozumný směr. Však, znám se už natolik, že vím, co musím. Udělat něco úplně jiného, než se ode mě očekává, na chvíli vykolejit, ze všeho běžného.
Vzala jsem klíče od starého auta, velkou osušku, tu asi jen ze zvyku a aniž bych měla potřebu cokoli, komukoli vysvětlovat, odjela jsem kousek za vesnici k Moravě. Projížděla jsem kolem cvičáku, kde si známý, tak trošku bez příslušné legislativy, založil malé hospodářství. Na chvíli jsem zastavila a obdivovala jeho letošní přírůstky, včetně nového poníka. Taky vždycky míval a má krásného kohouta. Když si mě všiml, jen jsem na něj houkla, že granule pro psy, je mým věrným dodavatelem, ještě mám a jela jsem dál.
Zastavila mě až vysoce vzrostlá tráva v místě, kde jsem měla odbočit z polní cesty a začít lemovat břeh řeky. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nenechat auto odstavené na polní, o trochu méně zarostlé cestě, ale pak jsem vystoupila a po zjištění, že se poježděnou trávou proviním asi jako druhá, pokračovala jsem až do míst, kde běžně parkuji.
Ne moc šikovně, v břehu vykopané schůdky k řece, byly jako loni obrostlé vysokými kopřivami a docela podmáčené nedělním deštěm. Připravená, že je možná díky své nešikovnosti sjedu po zadku, nenechala jsem se odradit a během chvilky jsem odkládala klíče, osušku a telefon do trávy. Zula jsem si boty a stoupla si do vody, která mi sahala zatím jen po kotníky. Rozhlížela jsem se, pouhým okem měřila výšku hladiny, užívala si samoty a naprostého osvobození od civilizačního hluku. Zaposlouchaná do zpěvu ptáků a řeky samotné, svlékla jsem vše zbylé a bez sebemenšího zaváhání se ponořila až po ramena. Voda byla ledová, ale tak nějak krásně, stejně, jako pohlazení paprsků, kterému jsem se na břehu řeky zcela bezostyšně nastavila. Bylo mi ...klidno. Pohrávala jsem si s kamínky, obdivovala hejna malých rybek a nechtěně vyrušila pár divokých kačen, sedících v trávě, jen kousek ode mě.
Asi po necelé hodině, téměř absolutní svobody, se u vody objevil psí tulák, který mě donutil k rychlému ústupu. V domnění, že někde za ním vykoukne i jeho dvounohý doprovod nezbývalo, než si přes sebe přehodit alespoň tričko a znovu se pokusit zdolat hliněné schůdky a dostat se co nejrychleji do bezpečí auta. Konečně přišla řada i na osušku, na kterou jsem si sedla, abych na sedačce nezanechala mokré stopy, které by prozrazovaly můj dnešní útěk mimo civilizaci.
Opět jsem se při vjíždění a nutném couvání omlouvala za spoušť, která po mně na kraji louky zůstala a za doprovodu kukání kukačky jsem, ač ne moc ráda, opouštěla své útočiště naprostého odevzdání a splynutí s okolní přírodou.
Cítila jsem se nejlíp z celého dne, v mé mysli proti sobě přestalo zbrojit, co chci a co musím a k tomu všemu hezkému tam u vody, jsem cestou zpět, v pár řádcích potkala tebe...
Komentáře (47)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Milá D.,
přeju vše nejlepší k narozeninám. Přeju hodně zdraví, štěstí, pohody. Pokud máš přání, ať se Ti splní. Také mám v mysli maminku, o které jsi nedávno psala. Přeji ať i ona je v pořádku.
Co se týče následujícího, jsem trochu na rozpacích. Myslím si, že Tě to nebude zajímat. Tedy nečti dál. Na druhou stranu by to bez Tvého díla a Tvé osoby nevzniklo, tak mi připadá správné to sem dát. Věci, které jsou v mém psaní obsažené, se asi dají vztáhnout i na kterékoliv jiné dílo.
Díky za pochopení
K.
COPAK JE TO ZA VOJÁKA?
D. sedí u počítače. Píše scénář, podle kterého 679 režisérů vědomí natočí 679 různých filmů. Ve slavnostní premiéře se budou promítat na vnitřní stěnu planetárií lebek. V první řadě bude sedět Franta Zie. Bude mít druhou promítačku a film bude obohacovat dalšími ději.
Nejprve Vám stručně převyprávím originál, který D. napsala.
Je ráno. D. sedne do starého auto a okolo ohrad jede k řece. Svlékne všechny svršky a ponoří se do blahodárného živlu. Ve chvíli, kdy jí chladný tok nahradí oblečení, se zklidní a vychutnává mír a harmonii přírody a svého propojení s ní. Pak něco zaslechne, poleká se, urychleně vyleze, oblékne se a osvěžená vyjíždí vstříc dalšímu parnému dni.
Uhozením na poslední klávesu vytvoří z řeky zemi nikoho mezi zákopy, do kterých se postupně začnou shromažďovat čtenáři a čtenářky. Vyhlížejí dění zpoza protipovodňových valů, aby hlavní hrdince nezasahovali do nerušeného průběhu jejího prožívání. Už ale není jedna hlavní hrdinka. Je jich 679. Čtenáři naskicovali jiné tváře než čtenářky. Naprostá většina D. nikdy neviděla, a tak jí kreslí většinou hezčí, než je. Ona sama svůj popis nepřidala. Čtoucím tedy nezbývá než jej vytvořit z lákavého okolí břehů řeky ve svěžesti letního rána. Dělá to tak, aby střed kompozice nevyčníval z ladného okolí. Naopak ji má harmonicky doplňovat.
D. popisuje příběh z minulosti. Bystrému čtenáři tedy pomáhá, že jí může odečítat věk. Nezanedbatelný podíl na výsledku má i literární styl D. Projevuje se spíše v pohybech hlavní hrdinky. Působí sebejistě, vyrovnaně a klidně podobně jako její sloh.
Muži kreslí D. zepředu, ženy zezadu. Na obrázcích žen se D. stále přibližuje, až s ní splynou a mohou vychutnávat s ní. Mužům, se kterými nejméně hýbají hormony, se děje to samé.
V tuto chvíli jsou všichni přítomní usazeni ve svých činnostech, soustředí se na plátno před svýma očima. To je pravý čas pro Frantu. Začne malovat. Nejprve čtenářům přimaluje myslivecké čepice a falusoidní pušky na rameno, jako by u řeky byli na lovu kachen.
Potom do vzdáleného, skrytého místa domaluje auto s francouzskou poznávací značkou, a ještě dál deku s milujícím se postarším párem. Pár využil okamžik, kdy po dlouhé cestě jejich dcera konečně usnula. Vzali si deku a schovali se za křoví. Jejich dcera se ale brzy probudila a vzhledem k blízkosti řeky se rozhodla se vykoupat a umýt.
Zde dochází k nárazu. Dcera není D. Nepřimalovala tedy na břehy svým psaním čtenáře a už vůbec ne myslivce, za které je proměnila Franta. Dcera je navíc Francouzka a pamatuje si na zkazky svých emigrantských rodičů, kteří těžko utíkali z rodného Československa. Její úlek promění myslivce v pohraničníky strážící břehy hraniční řeky. Nenechává jí to chladnou i když už je oděna do studených šatů vody. Vrhá se po proudu a snaží se svým pozorovatelům uplavat, jako by byla kachnou.
Nastává náraz číslo dvě. Myslivci přestávají být pozorovateli, ale začnou se rojit a tím potvrzují obavy unikající plavkyně. Uvědomili si totiž, že po proudu je zabijácký jez. Jejich chování začalo opravdu připomínat rozvášněné pohraničníky.
Franta si utřela čelo a na chvilku se zastavila. Příběh má stabilizovaný. Samozřejmě nejdéle do okamžiku, kdy přijde jez. Jen tu a tam se z těla dívky podaří odtrhnout nějaké čtenářce, která je nyní totálně rozčarovaná. K čemu je jí nyní cizí, přikrášlené tělo, když se v něm nemůže producírovat před lačnými mužskými pohledy, ale na místo toho se s ním žene do záhuby jezu? Jak leze z vody ven, má šaty zráchané nervozitou. Trpně opouští řečiště neustále si opakujíc: „Je to jenom na plátně, je to jenom na plátně“. Žádné mužské oči jí v této ponižující chvíli nevidí. Mají je jen pro nahou matku všech těchto zráchaných.
Franta horečně těká mezi dvěma variantami. Jednou je, že přiběhne otec plavající v nedbalkách a češtinou s francouzskými rezidui donutí čtenáře odvést hledáček kamery někam do poklidu vrbiček, aby mohla nahá dívka v klidu vylézt. Druhá spočívá v namalování mostu přes řeku, nechání vběhnout myslivce na most, skočit do vody a vytvořit se zachraňovanou zatýkanou, znásilňovanou, zachraňovanou květenství, kdy ona bude ve středu a oni jí budou tvořit okvětní lístky.
Nechá se naverbovat do komplikovaného vykreslování mostu nebo se pustí do boje s větrnými mlýny, ve kterém se bude snažit odlákat pohledy 679 býky z purpurového cáru dívčí nahoty?
V tomto místě přítel, který výjev sledoval z lesa na kopci, odložil dalekohled a dloubl do mě loktem. I já jsem s překvapením sklonil svůj triedr. „Mě zajímá to palivo,“ byl jeho první komentář. „Jak to myslíš?“ zeptal jsem se překvapeně. „Palivo, proč jsi to vůbec napsal,“ reagoval on. „Palivo vchází do řeky, aby uhasilo můj chtíč,“ odtušil jsem nahlas. „Máš pravdu, je to tak se vším, co píšu. Na začátku je vždy něco pudového. Mocné, nekontrolované proudění horké páry, které někdy nechám proudit do válců, nechám je usměrnit do pohybů pístů, nechám rozjet tažný stroj.
Nahota je největší kamarádkou Inspirace. Je krásnou blondýnou, vždy stejnou, ale vždy jinou. Vždy je na ní něco zajímavého k objevování, jako by si nikdy nebrala dvakrát ty samé šaty, šperky, doplňky, které jako by ale měla jen proto, aby je mohla odložit. Nyní stojí na kozlíku parní lokomotivy. Ta jako by ta byla vyrobena v horku hutí a továren jen proto, aby se oči Nahoty mohly vykoupat v proměnlivých krásách světa. Při jízdě se nic nesmí pokazit. Je potřeba, aby každá součástka fungovala tak, jak má a vezená mohla z fungování soustrojí nabýt klidu a jistoty.
Kavalír je strojvůdce Vědomí a topič, který zažehl plamen pomocí zmuchlaných aktů, je Pud. Vagóny jsou naložené nápady a text vzniká jaksi samovolně jako by byl vepsán do oblábčku, které vycházejí z úst lokomotivy, která projíždí jednotlivými políčky komiksu, jako by ji někdo filmoval.
Strojvůdce vědomí přelézá tendr a odchází do vagónů pro nanuky nápadů. Nahota a Pud zůstávají sami velíně. Nahota se zaměří na přístrojovou desku. Nejvíce jí připomíná rejstříky varhan bez klaviatur. Pud jí ponouká, aby se nebála se dotýkat ovládání. Nahota uvěří tomu, že Pud něco odkoukal. Pohne táhlem rejstříku, hormony se vypustí do oběhu a stroj začne konat bez ohledu na barvu na návěsti. Nahota oblečená do obrovského stroje s černým kondomem zanořujícím se do závojů bílých košil páry učinila první taneční krok v pomalém, ale zrychlujícím se rytmu. Stačí chvátající strojvůdce s tajícími pamlsky zabránit kolizi s rozjetými soupravami manželství?
Rychle jsem přiložil triedr zpátky na oči. Po prašné cestě rychle ujíždělo auto s francouzskou SPZ. Výmoly s ním házelo tak, že nadskakovalo nahoru a dolů. Auto toho ale nedbalo a ujíždělo dál bez ubrání plynu. I obláčky prachu byly obláčky pro umístění textu komiksu. Autor je ale nevyplnil, a tak jsem se nikdy neměl dozvědět, co si posádka říkala.
30.12.2023 13:21:55 | Kaj
...někdo napsal(Halas, Holan, nebo jiný?):
Hle to je ta, jenž se svléká docela a přec není nahá úplně,stačí, že se zarděla a to je šat jenž vždycky zůstane.
Četl jsem to na zadní straně časopisu Voják v době,když jsem vojančil ve Stříbře. Tam teče Mže, kterou za Plzní přejmenovali na Berounku.
Dodnes mě fascinuje to spojení "docela a úplně". Mážná i proto jsem začal číst poezii víc.
Platí víc: Řeky jsou stejné, ale ženy ne,
nebo snad, ženy jsou stejné, ale řeky ne?
Ano, je to jen řečnická otázka.
Pro mne má pondělí žlutou barvu,
úterý hnědé je, středa zelená, čtvrtek je medový, pátek se červená, sobota bílá je a černá zas neděle, nevím proč, tak tomám zafixovaný.
Hezky tu náladu vystihuje v anotaci nabízený Hradišťan s Pavlicou a Skácelem. Pěkně jsem je nachal proplouvat mezi prsty, jak tu vodu, ať je z jakékoliv řeky. Mám to taky rád.
05.02.2021 10:04:14 | blues
Milá Dreamy,
mě to připomělo toto: https://www.youtube.com/watch?v=nVhNCTH8pDs. Tvá "verze" se mi ale líbí víc. Je skutečnější a méně kýčová, měně mainstreamová. Díky za osvěžení, které jsi zprostředkovala i mně.
O Rafaelovi říkají, že jeho obrazy vypadají jednoduše, ale v přípravném skicáku bylo vidět, kolik práce věnoval kompozicím. Toto mi připadá stejné. Čtenáři to připadá jednoduché. Ne všichni jsme ale schopni vždy a všude něco podobného uskutečnit. Je to i proto, že mnoho čtenářů to bere jako možnost setkání s autorkou (teď neřeším plavky/neplavky). Skutečnost je taková, že jsi se tam nešla setkat a pokud, tak s přírodou, sama se sebou.
https://artsandculture.google.com/asset/the-sistine-madonna/CgEiMJRg7ZS6DA?hl=en-GB&ms=%7B%22x%22%3A0.5%2C%22y%22%3A0.5%2C%22z%22%3A9.325289758495817%2C%22size%22%3A%7B%22width%22%3A3.263378244186007%2C%22height%22%3A1.2374999999999998%7D%7D
30.10.2020 13:28:42 | Kaj
Milém kam si se to až pročetl a tím mi ten den připomněl..i všechno krásné, co mi s tím či oným v textu koresponduje. Díky. :)
30.10.2020 20:37:03 | Dreamy
Milá Dreamy,
jaké by to bylo, kdybych Tě tam potkal a věděl, že jsi to Ty? Věřím, že bych se dokázal oprostit od hledání detailů intimních partií a uměl Tě vnímat jako celek, jako kompaktní bytost se svojí hrdostí, která si je vědomá své jedinečnosti a svrchovanosti.
Myslím si, že svět je v tomto spravedlivý. Že i my muži máme své řeky, u kterých nás můžete načapat v naší nahotě. Myslím si ale, že naše řeky a vaše řeky jsou úplně jiné. Třeba i já jsem napsal nějaký text o svém nahém koupání a že jsou ženy, které by mě nepřijaly v senzacechtivosti a touze po skandálu. Který z mých (a nejen mých) textů to ale je?
31.10.2020 11:05:25 | Kaj
Július Satinský by povedal:
".. a to ste bola úplne celkom nahá?"
15.06.2019 14:19:23 | mirecek
Počítá se řetízek na krku?
Tak ne... :)
15.06.2019 15:01:14 | Dreamy
...to určitě ne, ale kdysi ses oblékala do vůně.
To Ti moc slušelo. :-)
15.06.2019 15:06:12 | mirecek
poutavé horko za ST
12.06.2019 19:15:46 | CeP
Máš ohromný vypravěčský dar - úplně mě to vcuclo :-)
12.06.2019 18:52:32 | Amonasr
Jsem mile překvapena, že se "pondělí" vlastně vyvedlo...:)
12.06.2019 19:37:34 | Dreamy
Pro mě to u Tebe žádné překvapení není, ale očekávaná samozřejmost :-)) Tedy ta skutečnost, že se vyvedlo ;-) Jinak je Tvé Pondělí ovšem plné neočekávaných a třeba i jen tušených či i netušeně tajemných překvapení... :-))
12.06.2019 19:40:28 | Amonasr
Moc pěkné odreagování. Není nad to vykoupat se a vyčistit hlavu v přírodě :-)
10.06.2019 20:49:40 | vlnka
Dreamy, ach Dreamy,až jsi mě málem rozbrečela.. já vždy tak miloval /v zimě v létě/ bezuzdné nahodilé koupele ve vodstvech studených, ba ledových......ach mládí nedovyváděné!!!...ST* :-D*
10.06.2019 19:40:09 | Frr
Milý Frráčku.. žádné slzy, ty mě mrzí...a tvé dovádění v ledárně si umím představit. Povídal si mi o něm...:)
11.06.2019 08:13:04 | Dreamy
.....hmmmm...taky bych si dala říci....rozhodnout se a mít možnost
to hnedle uskutečnit...to je nejlepší....spláchnout všechna ta pro a proti
a prostě se "očistit".....splývat......Ji./úsměv/
10.06.2019 18:37:43 | jitoush
Někdy to Jituš nejde a někdy, když už to doopravdy "přetíká", jsem hluchá, slepá a jedu.A pokud se nepodaří ve dne, mám fajn místo, na jednom kopci. Tam potkám jen toho, koho opravdu chci...:)
10.06.2019 18:52:33 | Dreamy
Vystopoval jsem Tě ufuf, a připadám si jak Clusó.
Víš, najít si v sobě ticho a říční cválání klidu, to je nelepší "masáž smutku." Vyvětrat si hlavu archívu a vyjednotit regály... na to je mamka zeleň a taťka šplouch skvělej.
Sugestivní dílko a pěkné! Těším se na další piďi-midi*
10.06.2019 16:49:13 | šerý
Vůbec by mi nevadilo se tam v těchto dnech idstěhovat...milé, že sis dal tu práci...:)
10.06.2019 18:48:06 | Dreamy
úžasná romantika ticho a klid... je skvělé že máš takové místo... napsala jsi to krásně (fakt nekoukám) jako bychom tam byli s Tebou :-))
10.06.2019 10:50:14 | Iva Husárková
Klidně se dívej Ivi, dám ti souřadnice GPS nebo c líp, vezmu tě tam někdy s sebou a pak já se nebudu dívat. :-))
10.06.2019 11:00:16 | Dreamy
jeežiš to by byla paráda... akorát bych zrovna potřebovala abys koukala neumím plav... ááá... žbluňk... :-))
10.06.2019 11:05:08 | Iva Husárková
Mám doma jezevčíka záchranáře, půjčím ti ho.. :-))
Jo, jmenuje se Alík, nezaměňovat prosím s "Ratlík",
je čistokrevný a tohle ho hrozně uráží :-)))
10.06.2019 11:13:49 | Dreamy
ach bože... sním celý život o tom že mě zachrání čistokrevný záchranář... :-))
10.06.2019 11:16:39 | Iva Husárková
Pošlu ti foto do mailu, je to fakt prvotřídní kousek...:-))
10.06.2019 11:23:12 | Dreamy
moc děkuji těším se :-))
10.06.2019 11:28:20 | Iva Husárková
:-)
10.06.2019 11:34:39 | Dreamy
foto dorazilo i video je fantastickej :-)) už ho miluju :-)) :-)) kam se hrabe Clooney!!! :-))
10.06.2019 12:13:49 | Iva Husárková