To by bylo něco!

Tropické pondělí, přesto jsem naprosto uvolněný, neboť mám před sebou dobré dva týdny volna.
Rozkmitám pedály starého kola, na jehož řetězu jsou nánosy prachu a oleje. Touha být sám jen se sebou samým mi dodává sílu navzdory těžkostem či nečistotám v řetězu.

A je mi přáno. Ležím na stéblech trávy sežehlých sluncem předchozích týdnů, obdivuji bílá oblaka, které se formují do pomyslných světadílů, anebo obrazců podobných exotické zvířeně.

Nad tváří nekonečné nebe, na blankytném podkladu bílé kusy cukrové vaty v pohybu…

Pod rozložitým tělem osušku froté silně sepranou, pod ní slehlá stébla od mých častých návštěv na tomto místě.

Mám rád pobyt u řeky, sám, kochám se vodou, kameny, hlínou, tímto mocným sepětím. Poznávám, co znamená , když je někdo označován jako zemitý…

Abych vyhověl svému tělu, stavím hráz z hladkých kamenů, které postupně přináší proud řeky.

V letošním roce, kdy jsou stavy řek velmi nízké, zřejmě nedojde ani po dokončení hrázky k úplnému ponoření mého objemného těla. I tak, stavba hráze mě baví.

Bývám označován za snílka, ale v jistých věcech jsem nucen býti realistou.

Střídavě tedy stavím hráz z kamení, chvíli tělo vystavuji paprskům.

Když ležím, napadají mě rozmanité myšlenky.

Z paměti mi vytanula scéna amerického filmu, spíše dialog.

V záběru byla dvojice žen, které připravovaly mísu chlebíčků, ve věku okolo pětatřiceti let. Říkejme jim Dona a Kate.

Dona: „Představ si Mark a Kathy se budou rozvádět!“

Olivia: „Vždyť byli považováni za naprosto idylický pár! Co se stalo?“

Dona: “Kathy si stěžovala, že má s Markem sex jen dvakrát týdně!“

Olivia: “To se nedivím, že podala návrh na rozvod. Mít sex jen dvakrát týdně, to je opravdu málo!“

Hořce jsem se v nitru pousmál.

Mark a Kathy neměli sex dvakrát za měsíc, dvakrát za kvartál, ani dvakrát za rok?
Tak co tedy řeší?

Dvakrát týdně? To by pro spoustu českých párů bylo něco!!!

DVAKRÁT TÝDNĚ – TO BY OPRAVDU BYLO NĚCO!!!

Ale jen o tom vztah není – jak praví našinec: „ VŠUDE JE NĚCO!“