Anotace: Tak tohle byl za dob puberty můj ideál přátelství. Nechávám to tu jenom proto, abyste viděli, kam až se může vyhrotit touha jedné holčičky po tom, mít nejlepší kamarádku. Z dnešního pohledu - drsné.
Jsou pořád spolu…
Takový divný, straní se lidí, nikdo se s nima nebaví... A ony o to nestojí.
Jedna pro druhou by zemřely, jsou ta nejpevnější dvojka, jakou svět spatřil...
Jedna bez druhé neudělá ani krok, nikdy neuvidíte jen jednu samotnou,
vždycky jsou ony dvě...
Lidi se jich bojí a odmítají je, ale je to nezajímá, jejich svět je pln porozumění, oddanosti i lásky... Všechno cítí a prožívají společně.
Nikdy je nic nerozdělí, ony si to slíbily, mají se na to příliš rády...
Když jedné ublížíš, ta druhá ji pomstí. Nenechá ji plakat samotnou, spolu i trpí...
Je to tak zvláštní, nechce se věřit, co je to za přátelství… Je to tak pevné pouto, jakoby ani nebylo mezi lidmi...
Třeba nejsou lidmi, ty dvě krásně jiné holky, ohrožený druh, přítelkyně na život a na smrt... Ani ta je nemůže rozdělit.
My to nechápeme, ony si žijou po svým... A proč by měly chtít patřit mezi ostatní lidi? Vždyť ony mají něco mnohem cennějšího…
Mají přece jedna druhou...
krásná básnička...opravdu povedene dílko...podobné přátelství mám se svojí nej kámoskou...jen se nestraníme lidí...ale sme štastné když sme spolu...celkově píšeš strašně moc povedených dílek které sedř na můj a jejř život že sme říkali že nás určitě znáš...:o)
14.01.2009 13:49:00 | malá Čarodějka
Označila bych to za více než přátelství. A musím se přiznat, asi bych to taky ráda poznala. Žít jen s jednou pro jednu, obětovat pro ni život.
27.03.2008 16:34:00 | Rakasteta