Déšť

Stála na skále. Za ní se rozprostíral hluboký a tmavý les plný zvěře, co se brodila v závějích spadaného barevného listí a hledala něco k jídlu. Stála uplně na kraji a dívala se na úžasný výhled před sebou. Večerní město se utápělo v rudém oblaku zapadajícího slunce. Světla v ulicích zářila a vytvářela světelnou pavoučí síť. Všude byl klid…ten podivný klid před bouří a to doslova. Od lesa se na zářící město řítila těžká černá bouřková oblaka. Vítr nebezpečně duněl, ale přitom si něžně pohrával s jejími vlasy. Ruce měla v kapsách bundy a modré oči plné slz. Možná od větru, možná ne…Nevím…Stála tam…ve vysoké trávě a čekala, přemýšlela?...To také nevím…Na tváři jí pohrával úsměv, ale oči byli smutné a ztrápené. Zadívala se do rudé záře, která halila město do čarovného pláště barev. V tu chvíli prořízl nebe zlatý blesk a temná rána narušila tu melancholickou chvíli. Na zemský povrch dopadli první kapky deště. Velký těžký mrak za sebou ukryl slunce a ponořil město do ponurných šedých barev. Ještě chvíli stála a dívala se jak tma střídá světlo a smutek radost a poté se vydala tmavým lesem pryč…Jen černý havran zůstal sedět na nedalekém stromě a pozoroval večerní bouřku a smutnící svět topící se ve vlastním žalu…