Zázračný kyblík

Na pár dní jsem si musela jít lehnout do nemocnice s malým problémkem.
V pokoji již ležela jedna pacientka a vypadalo to, že spí.
Jak si tak dávám věci potichoučku do stolku u své postele, ozve se za mnou hlas jako ze záhrobí:
"Ahoj".
Otočím se a koukám na bolestně sešlíbnutou tvář mladé, hezké ženy. "Ahoj," odpovídám zvesela, abych jí trošku rozveselila tvář.
"S čím jsi tady?" ptala se.
Řekla jsem jí to a navzájem jsme se představily. Jmenovala se Marie.
Na oplátku jsem se zeptala já jí, s čím tu je.
"Holka," povídá smutně, "já jsem Ti takové střevo, že větší na světě nenajdeš."
"O tom silně pochybuji," odpověděla jsem jí se smíchem.
"Na největší střevo teď právě koukáš! Kdybys věděla, co já se nadělala blbin, to bys zírala! Třeba. Jednou mi švagrová nakukala, že vlasy budu mít krásnější, když si je na půl hodiny napatlám těstem z mouky. No a po půl hodině jsem na hlavě měla cement!
Vlasy jsem musela ostříhat skoro dohola!"
"Jo holka,", povídá Marie, "to jsi proti mě směšný žabař!"
To mě zaujalo.
"Tak povídej", pobídla jsem jí zvědavě. Co tak mohla provést za větší blbinu, než já!
"Nu" nadechla se, "pracuji jako sestra na gynekologii. Začaly mě děsně bolet vaječníky. K Vaškovi, u kterého dělám, jsem se na prohlídku styděla. Hledala jsem pomoc jinde. Jedna známá mi doporučila léčitelku. Ta mi poradila, jak na bolavé vaječníky vyzrát, aniž bych musela na prohlídku.
"Kupte si paninko líh. Ten ohřejte, nalijte do kýble, pěkně si na něj sedněte a pára z lihu vás do zdrava vyhřeje. To udělejte 3x denně po dva dny a budete mít pokoj," zněla její rada.
"Celá natěšená, jak jsem na problém vyzrála, jsem koupila líh a dle rady připravila malou parní sauničku. Pěkně v klídku a v pohodě, cigárko v puse, jsem usedla na zázračný kyblík. Škrtla jsem sirkou, zapálila si a sakra! Zapoměla jsem si vzít popelník! Kam s tou sirkou? No jo, usmála jsem se dobrému nápadu a sirku jednoduše vhodila do kyblíku. No, co Ti mám povídat! Já káča jí nesfoukla! Kyblík vzplál plamenem a než jsem z něj stačila seskočit, dílo bylo dokonáno! To byla bolest!!!!!!!!!!! Přijela pro mě pohotovost a tak jsem tady. Vašek za mnou byl a samozřejmě mi děsně vynadal, ale co je mi to teď už platné!? Tak tu teď ležím a léčím si popáleniny a svou hloupost. Tak řekni," podívala se na mě uštvanýma očima:
"Nejsem já ten největší blbec pod sluncem?!"
Marně jsem dumala, zda se mi někdy povedl také takovýto hororový kousek, ale fakt jsem na nic nepřišla.
"Maruš, musím Ti to nerada přiznat, ale opravdu jsi ještě větší blb, než já!" zkonstatovala jsem obdivně.
"Ale jedním si teď můžeš být jistá," dodala jsem na uklidnění, "víckrát to už určitě neuděláš."