Tanec s mrtvolami

Marcela, nadále Macek, je veselá a správmě praštěná kámoška. Namluvila si o 15 let staršího vyčůránka a byla do něj strašně zamilovaná.
Po půl roce velké lásky prohlásila:
"Rozhodli jsme se s Milanem, že si pořídíme dítě".
Marně jsem jí to rozmlouvala, nic s ní nehnulo, byla jako kámen. Prohlásila rezolutně:
"Já jsem vždycky chtěla mít dvě děti." Tím to zhaslo.
Přestala brát antikoncepci a za dva měsíce mi sdělila radostnou novinu. Je v tom.
Za dalších pět měsíců od ní milovaný Milan utekl k jiné, v pořadí asi šesté ženě.
Co se dalo dělat. Narodila se jí krásná holčička a Macek se točila jenom kolem ní.
Za dva roky se jí jednotvárný život začal zajídat.
"Hele, nešla by sis se mnou zatancovat?" škemrala.
"Ježíši, prosím Tě a kam?" tázala jsem se zoufale, protože s diskotékama jsem už dávno skončila.
"Jé, to nemusíme na diskotéku, tady v Paláci kultury hrají každý den.
Co? Tam? Jo v kavárně", odpověděla.
Já jsem to tam dobře znala, hrávali tam střední proud a kdysi tam zpíval Mayer s dcerou.
Měla jsem tam tehdy bezva kamaráda, který tam dělal číšníka. Jenže to už bylo skoro dvacet let.
Vymlouvala jsem se, jak se dalo, ale byla jako zimnice. Nakonec mě dostala, kam chtěla a já se odhodlala jít s ní a dělat jí gardedámu.
Mezi námi je rozdíl dvacet let, tak si umíte představit, jak se mi chtělo.
Původně jsem přemýšlela, že si vezmu s sebou knížku, abych se nenudila. Jenže Macek měla "propustku" jen na dvě hodiny, tak jsem knížku nechalala doma.
U šatny jsme odevzdaly kabáty a vkročily do zšeřelé, velké haly. Když jsem o cosi zakopla a zjistila, že je to roztrhaný koberec, došlo mi, proč světlem šetří.
Bylo tam rozestavených mnoho stolků po čtyřech místech a skoro u každého seděl jeden starší pán. Na otázku, zda jsou tam volná dvě místa, mi dědové odvětili, že čekají kamarády.
No nazdar, chtělo se mi z toho domova důchodců co nejrychleji uprchnout. Ale Marci hučela, že tam jistě přijdou i normální muži a zase mě ukecala. Po delším pátrání jsme našly stolek, kde seděly dvě dámy.
Hudba začala hrát a fakt nehráli špatně, ale s čím jít na parket? Chudák Macek.
Při druhé písni svižně přispěchal šedovlasý chlapík a vyzval Macka k tanci. Já zuřivě kouřila jednu cigaretu od druhé a doufala, že pánové budou mít slušné vychování a pro kouřící dámu mepřijdou.
Když jsem pozorovala tu "smršť" na parketu, chtělo se mi brečet.
Dědové vypadali, že utekli z rakví, z posledních sil "šlapali zelíčko" a okolo nich se svíjely Ukrajinky a pár starších žen, snažících se vypadat jako osmnátiletí diblíci.
Obzvášť u jedné jsem měla strach, že se překroutí v pase.
Po sérii písní se kamarádka vrátila a tvářila se naštvaně.
"Co je"? ptám se.
"Ále, představ si, že se dědek na mě mačkal a stálo mu to", odpověděla znechuceně.
"No fuj!" odtušila jsem s odporem a šly jsme si na jednu sérii spolu opravdu pořádně zatancovat.
Ukázaly jsme "mládencům", jak se tancuje. Pak jsme se vrálily ke stolku a spokojeně si nalily skleničky.
Pro Macka, zase po chvíli, přišel pán v letech a když ho odmítla, naštvaně vyprskl:
"No však jsme si s "klukama" říkali, že jste nějaké divné, když tancujete spolu!" a uraženě odkráčel za "klukama".
Vážení čtenáři k tomu není co dodat, že?
Najednou, kde se vzal, tu se vzal, přišel "zmačkanej kravaťák", jak jsem ho pokřtila, no nic moc, ale co, hlavně byl mladý!
Tancovali spolu, až do našeho odchodu. Byla jsem ráda, že se pobavila. Při odchodu u šatny povídám dvěma šatnářkám v letech:
"Tedy to je, ale úroveň! Flekaté, roztrhané koberce a samej dědek!
"Že jo", odpověděly účastně.
"No", povídám "a představte si, že pro kamarádku jeden takovej přišel, mačkal se na ní a stálo mu to!" říkám dál znechuceně.
Děvčata vykulila oči a jedním dechem vyhrkla:
"A kterej, že to byl????"