FLAŠKA

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Nějakou dobu u nás v Praze bydlela Jana - dcera to přítelkyně mé mamky z Litvínova.
Jelikož nebyla "pražanda", snažila se jí být tím více. Jestli to byl kompex, pak nechápu z čeho.
Chodívala jsem s ní na flámíky, které velmi milovala. Vodila mě jen do luxusních vináren, kde se snažila vést akademické debaty s náhodnými "nápadníky". Domů jsme se vracívaly nad ránem a po cestě pěly lidové písně do ochraptění.
Myslela si, jak je se svými "vědeckými" diskuzemi neodolatelná, jenže mě bylo jasné, že jí pánové na ně kašlou a zajímá je především jako žena. Přesto, že nebyla ošklivá a měla hezkou postavu, jich spousty svým filosofováním odradila.
Jednou jsme vyrazily do vinárny "U Malířů", na Malé straně, kam ráda chodívala, neboť se tam občas objevili i "celebrity".
Usadily jsme se ke stolku, Jana objednala lahev bílého vína a chléb. Přisedli si k nám dva pánové. Jeden (Karel) byl docela sexy, ale ten druhý (Míla) - nesmělý, ošklivý nemluva.
Popili jsme a jelikož vinárna zavírala o půlnoci, nezbylo než se přesunout někam jinam.
Karel navrhl Dubonne na Nám. Republiky.Domů se nám ještě nechtělo, tak jsme vyrazili. Karel ulovil taxi a jelo se. Choval se velice suverénně, dokonce přinutil taxikáře, aby jel na červenou přes křižovatku.
Písk a už se k nám hrnul polda.
Taxikář zbledl jako smrt, ale Kája jen nonšalantně mávl rukou, strčil strážníkovi pod nos jakýsi průkaz, ten se postavil do pozoru, zasalutoval a jeli jsme dál.
"Sakra to bude asi velké zvíře", pomyslely jsme si s Janou a mrkly na sebe. To je úlovek!!! To se pomějeme.
V Dubonne jsme pokračovaly v zábavě, popíjeli, Karlík nás pečlivě střídal při tanci, tiskl nás na sebe, mumlal obdivná slůvka, no nemohu říci, že by to bylo nepříjemné. Jenže mi bylo jasné, že je to od něj finta, jak některou z nás dostat do postele a tak jsem to také brala.
"Mě tedy chlapče nedostaneš", řekla jsem si s ironickým šklíbkem.
Žel Zemi, Jana mu to žrala.
Když došlo k placení, Karel zaplatil jen za ně a nám nezbylo, než si samy uhradit svou útratu.
Tak to jsem už toho měla tak akorát dost!
"Co si o sobě myslí, dobytek?"
Chtěla jsem jet okamžitě domů, ale milá Jana se do něj fakt zbláznila a tak mě ukecala, že pojedeme k němu domů.
Nechtěla jsem jí nechat samotnou, neměla jsem ráda trhačky, tak jsem svolila.
"Odbydou si, co musí a půjdeme domů", řekla jsem si odevzdaně.
Doma otevřel další lahvinku a teď už nepokrytě jel po Janě.
"Pojďte děvčata", zvolal zvesela, "zahrajeme si flašku!"
Pfé, Já a flašku!!!!!!!!
"Tak to jsi tedy zbláznil", povídám mu rezolutně, "tu já nehraju, žádné svlékání nebude!"
Posadila jsem se do kouta, abych na ně neviděla a zapálila si cigárko.
Za chvíli se ke mě přišoural Míla.
"Hele, zapomeň na nějaké prasárny", procedila jsem drsně mezi zuby, ale se strachy pěkně sevřenou zadelí.
Naštěstí to nebyl žádný násilník, zalekl se mého tónu a byl hodňoučký. Seděli jsme spolu v koutě, už nevím, jak dlouho, vyposlechli si hekání a spousty smyslných keciček, až oba milovníci zavyli rozkoší a byl konec. Následující dny Janka marně doufala, že se jí její nový milenec ozve. Co také mohla čekat od náhodné známosti!?
Po čase jsem úplnou náhodou zjistila, že Karel je zaměstnanec vnitra, samozřejmě ženatý a Míla jeho poskok.
Neodpustila jsem si ho postrašit, že jak toho nevěrného sexování nenechá, dozví se to jeho žena.
Samo, že bych se k něčemu takovému nesnížila, ale doufala jsem, že si teď dá snad pokoj.