Pondělní levitace v modré

Slunce za okny prosvítá skrze žaluzie mého barevného pokojíčku. Budim se na čtyřikrát do nové divadelní sezony, která má býti zahájena ve středu. Na snídani si dám tortilovou směs s ledovou kávou. Ke snídani poslouchám skladbu Inner Knowing od Myka9. Jeho vnitřní vedení, hravost a dikce mi přijdou osvobozujici.

Nasedam na kolo a vyrazím k řece. Poslouchám Xaviera Rudda, Jeho album Nanna, které nahrál s United Nations a je velmi barevné, živelné reagga dubové. Miluji tohle album. Když sjizdim dolů od bytu vytane mi vzpominka na cestu portugalskou dodávkou s italskym surfovym instruktorem na pláž Zavial, kde jsou obrovské tristici se vlny a pěna léta vysoko nad hladinu až k obloze.

Přijedu k řece a odpoutam se od času a zactu se do článku o tom jak podat výpověď. Mám v plánu se totiž přestěhovat k přítelkyni do Brna a najít si práci u divadla tam. Dozvím se, ze taková výpověď se podává pisemnou formou a ukoncuje se buď dohodou nebo výpovědní lhůtou a je dobré ji podávat před koncem měsíce. Jelikož je to často emocionální záležitost, je dobré takový proces dělat formálně a férově.

V divadle se pozdravim s kolegy a zase veme dole třímá ten vnitřní neklid, jakýsi strach před sebou samým, který mne provází již od mladých let, zneklidnujici nepokoj a nestalost osobnosti, pohnute nahnutou vnitřní integritou a latentní rozpolcenosti, jež je jako zrcadlo a blizenci literárním dobrodružství a inspirací. Kořeny tohoto strachu před sebou samým budu blíže zkoumat a to mi pomůže v deníku oddolavat a překonávat jej a sebezdolavanim opustit svou pozici u divadla. Je tam krok do neznáma, ale s odvahou a imaginací se dá překonat vše vstříc světlým zítřkům.

V kulisarne vedeme hovory na téma videoher, Jenda nadšeně sdílí, ze pořídil hru mariokar a sežene volant a budeme jezdit! Kubis zase ukazuje moji osobě grafitty jez vytvořil a jak dopadl s alkoholem v sobotu. Míša zase vypráví jak dostal na Slovensku zánět žil.

---