A zrodila se píseň
A zrodila se píseň
Anotace: .....paralely v Mimosvětech....
Tekly jí slzy,když se otevírala. Mísila se radost s bolestí,tou bolestí,když věděla,
co jiní nemohou.
Už nestál opodál,mačkal ji ruku a bylo v tom vše,co v tu chvíli dokázal unést,
bylo v tom něco, o čem ani on sám nevěděl , vše,co dokáže muž,který vnímá srdcem
a zároveň jen tuší,co bude následovat.
V každé její slze bylo něco léčivého a ochranitelského, něco úlevného,něco,
co konejší a zároveň jakoby zavlažuje tak,jako dlouho očekávaný déšť skrápějící
vyprahlou zem.
Neseděl nečinně,i když to tak zprvu vypadalo. Spojoval se s vnitřní a vnější
skutečností,s celým tím pulsujícím prostorem,vnímal Život sám o sobě a uvolňoval
cesty,aby se zrodilo.
V napojení vše sílilo,vlnilo se,dostávalo se do souladu s živoucími rytmy.
Prodýchával se s ní k závěrečnému momentu,k onomu konci,ve kterém skryt
je počátek ,kdy se vše otevírá vstříc nádechu.
V té vyváženosti ,v harmonickém souladu bylo něco dojemného - síla ženy,
která ví,že k novému životu se musí probolet a pak to prostě prýští,září ve
vteřinové aureole dokonalosti - síla muže , který soustředí pozornost ze svého
středu někam tam , kde se to protne a oba v té jedinečné chvíli pociťují,že
tak je to správně.
Propojení zbystřilo jejich vnímání,probudilo se něco nepostižitelného a
neuchopitelného,vše kolem dostalo zlatavý nádech.
Usušil ji slzy .Rozezněla se píseň.
P.S. Kdyby jedna její slza spadla do rozlehlého moře,stále by byla patrná,
světélkovala by a ani ta nejtemnější hlubina by ji nepohltila.
A kdyby se jedna její slza proti síle gravitace vyhoupla do nebeských výšin,
zazářila by jako hvězda,ukazující směr v nekonečných dálavách.
A kdyby ji to odneslo mezi dešťové kapky padající v hluboký les do měkkého
mechu,vzlínala by a proměnila se v světlušku v probouzejícím se lese.
Komentáře (24)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
panebože Jituško, to je nádhera! nádhera... rozeznělo to struny uvnitř... děkuju*
ukládam si ji...
03.07.2024 21:08:17 | Sonador
Krása zrození, čas zastavený v jedné slze pro procitané štěstí. Souznění muže a ženy, každý se svou silou a energií pro toho druhého, pro počátek. Jemnost a síla ve slovech a samozřejmě to Tvé světlo, které prostupuje. Rád jsem četl, milá Jitřenko.
24.01.2021 12:16:53 | Akrij8
ano, takto se rodí píseň ... možná se poodkrývá ... aby směla znít svou jedinečností a zároveň sounáležitostí ... úsměv.z
10.01.2021 21:41:42 | zdenka
Jistě se musí takové dílko číst se zvýšeným soustředěním. Ale poté to stojí za to! Pěkná práce* Tak trochu v intencích zdejšího Enigmana. Vlastně také mi to muselo připomenout P. Coelha. Prvky až poetické a doplněné idealistickou snovostí. Prokládané životní moudrostí a pírky odlehčených obratů.
Námětem hezky vystavěný složitý společenský úděl ženy, která na rozdíl od muže, nečeká od vztahu pouze chtíč a (po)city. Ale žádá si projevy důkazů. Očekává od muže odpovědnosti a psychické podpory. Své tělo si považuje za svátost a je mužovi přístupné jen za oddanost a jako důkaz její opětované lásky. Ty vzajemné romantické partnerské prostupy jsou zde zřejmé a vrcholí v krásném propojení.
Líbí se mi to - už i pro to, že je zde čtenářovi zprostředkován alternativní ženský pohled, do jejich myšlení a srdce.*
07.01.2021 03:36:39 | šerý
...Děkuji Šeráčku.....jen,kéž dojdu k moudrosti/úsměv/...zatím si "rovnám řádky"a ono stále něco uniká mezi.....snažím se tkát a z rukou mi vypadává
útek....."unikám",i když vím,že neuniknu před svým "příběhem", snaží se mě to doběhnout,jak jinak...tak se učím otočit se a jít tomu vstříc....přijmout a být "s tím".....k moudrosti mám daleko jako rybář od zlaté rybky......ale "lovím"tedy snažím se "lovit"ty signály.......děkuji za Tvůj vstup.....Ji./úsměv/
07.01.2021 20:58:09 | jitoush
lidé si slzu spojují s pláčem ale to je mýlka...
07.01.2021 01:33:04 | enigman
....Vyposlechla jsem si před chvílí rozhovor Petra Horkého s Josefem Formánkem v jeho Hausbotalk....dva chlapi...a mně se kutálele slza dojetí.......Ji./úsměv/...
07.01.2021 20:44:34 | jitoush
já tomu věřím
03.01.2021 19:43:32 | Philogyny
....Teď zrovna jsem "pobyla"mezi Tvými fotkami.....vnášíš tu nezaměnitelnou svou poetiku i do nich.....jsem ráda,že tu opět jsi,Tvé verše jsou pro mě občas jako oříšek,který je potřeba rozlousknout,jednou to jde docela dobře,jindy ani louskáček nestačí /úsměv/....ale to je dobře,nemusí to být snadné.....ale vítám to....a je pro mě zvláštní jedna věc....svým způsobem jste si v něčem svou poetikou,aspoň dle mého vnímání,podobné s Vojtěškou....snad se ani jedna z Vás nenazlobí,že mě to takto napadlo......jste obě básnířky každým coulem....tak tu pobývej často......A jsem ráda ,že tomu věříš....vzniklo to po svém,tak tomu také věřím....Ji./úsměv/
03.01.2021 19:53:27 | jitoush
Cítím to Jituško..a vím o čem to JE..tak vnímám tu dlaň která mi toto dala..je to síla a za ni doteď jsem moc vděčná. **Slza vděku a vnímání všeho toho vzácného..jsi andílek Jitulko.:);) a ať je TI i dáváno*ST
02.01.2021 16:29:04 | jenommarie
Napsala jsi to opravdu pěkně, to uznávám :o) ale s tímto formátem mi šly oči šejdrem, musel jsem se hodně soustředit :o)
01.01.2021 21:48:40 | Crazymike
Aniž bych chtěl rozezněl se mi v hlavě hlas, který pomalu předčítal tento text.
Stává se to jen zřídka, ale umocňuje to význam.
Díky :-)
01.01.2021 16:57:39 | kašpar
TOHLE JE TA SLAVNOSTNÍ DEVÁTÁ VLNA ZÁŘÍCÍ ZLATAVÝM SVĚTLEM TAJEMSTVÍ VEŠKERÉ NĚHY*****ST* :-D*
01.01.2021 13:36:52 | Frr