Rozhovor s Lotovou ženou
Rozhovor s Lotovou ženou
Dojídám koláče z cizí svatby a listuju si v naší staré konverzaci. Je to vyšší forma masochismu vedoucí jistou cestou ke zkáze. Z vitríny na mě mrká hranatá láhev s jantarovými záblesky. Ale ne, dneska ne. Žádná anestezie nebude. Pěkně si to procítíme až na dřeň. V knihách se vždycky píše, že bolest lze cítit jen po určitou hranici. Nu, ta moje zatím není v dohledu.
Sleduji, jak se zvolna mění tón. Ve třech měsících jako by proběhlo třicet let standardního manželství. Na konci už jenom provozní věci… „přijedu v…, vyzvedni mě na nádraží“. A z druhé strany od „těším se na tebe“ k „budu tam“. A proč vlastně? Proč bych tam měla být?
Snažím se vysledovat, kdy jsme v tom přestali být sami. Poznám dobu, kdy už to vím. A ty nevíš, že vím…. Vidím, jak uhýbáš slovy a odmítáš má pohlazení. Zmítáš se mezi námi bezradný s touhou neublížit. Ale i ta přejde. Ještě dávno před tím, než se rozhodnu dát si ránu z milosti. Už chceš mít jen klid.
I já bych ho chtěla mít. Nepátrat už po tom, co je a co bylo. Smířená vykročit z rozcestí svým směrem. Jen se neotočit, nevidět pod víčky obrazy toho, jak se k ní skláníš. Nevidět, jak hladí kocoura, který mě chodil líbat, když ty jsi ještě spal. Pitomá fantazie. Nic z toho neuvidím. Jen se neotočit, nepátrat. Víme o tom své. Že , paní Lotová?
Komentáře (19)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Chod zpětný myšlenkám dává punc..
ze skrytých až neviděných..které tam byly.
Jsme za lásku vděční a ty šifry..
které se rozhodne druhý psát..či po malých vytvářet..nám těžko můžou dojít..nač si je dávat a myslet.
I tahle fáze kterou jsi napsala, je důležitá..pro tvojí duši, cestu v dál od těch..přebírání si. Nebolavět.Začít dýchat.
Napsala jsi vše..nechtít si vzájemně ublížit..mi vlastně hodně blízké.
Vícekrát se člověk ocitne v situaci, kdy se nelehce rozhoduje.
A věřím že jsi udělala dobře.
Protože když jeden tápe..je nutné mu to ulehčit..i sobě. Pomyslně to tedy ulehčení není..ale bude..Milá Lexi..;)*
Opatruj se a přeji TI pohodový víkend. Udělej si nějakou radost a objímám TĚ. ;)
16.09.2023 09:15:43 | jenommarie
Ano, je to proces. A proto jsem chtěla projít tou dobou znovu a probolet si to. Abych nebyla v pokušení hledat kompromisy a nástavby. Jen bych potřebovala to už nějak uzavřít, abych se zase mohla posunout dále. Bohužel moje snahy v tomto směru jsou bez odezvy. Tak se mám naučit asi ještě něco.
A radost, to já si dělám :D. Například už od včerejška natírám plot :))). Tak to ty s tou radostí zvládni lépe, pokud možno
16.09.2023 12:56:05 | Lexi
Jsi výborná a šikulka;)).
Já vím. Ono to má svůj čas..pravdu máš a jdeš správně..ono to přijde..to vyprchá..tím procesem. Tak já zlato odvlhčuji zdi. Koupila jsem ten přístroj. A ještě si užiju zahrádku. Máme tu slavnosti vína..ale to bych tu nesměla mít..co mám v tom bytě. :)*
Dala jsem si rulanské šedé s jemně perlivou
a též si tu přemítám..kde co začít..Vždyť víš..člověk se musí vybičovat k činnostem a já mám teď v hlavě..jestli kopat drenáž...od domu..nebo si užít ještě klid víkendu.
:) vzalo mi to energii..snad jí najdu do večera:D.
Jj ale díky tvé..a plotu..Jsi mi jí poslala..Tak já též též..hupsnu na to své. Krásnou sobotěnku Lexi a ať ti to jde od ruky. :)*
16.09.2023 13:03:29 | jenommarie
Tak teď si nejsem jistá, jestli jsem ti poslala tu správnou energii :)). Možná ty slavnosti vína byly lepší volba...
16.09.2023 13:08:50 | Lexi
Tam si zajdu koupit burčák a zpět.
Ale to víš že jó..poslala jsi správně..já vnímám vše a i mi mezi řádky se doplňují ty správné :D. Paráda a děkuji ti srdíčko .:)
16.09.2023 13:11:08 | jenommarie
.....Napsala jsi to skvěle....mám z toho textu pocit,že už jsi v druhé polovině toho
"přebolování".Někde mezi řádky mi tam zaznělo to zdravé smiřování se s podtextem,jak s oblibou říkám po jednom člověku,který se vyhrabal fakt z velkých nesnází/no tady by se spíše hodilo to jedno Žluťákovo slovo/úsměv//,"nejsem oběť,jsem hrdina".
Takže opravdu.....jde se vpřed.....tam na obzoru je spousta záležitostí,které by za "starých" okolností nenastaly,nějak jsem pocítila malinkaté těšeníčko na věci příští......apropo.....bude to dobré......Ji./úsměv/
14.09.2023 14:43:54 | jitoush
Děkuji. Ráda bych si myslela, že jsem tam, kde říkáš. Ale pořád ještě jsem jako pes na jeho řetězu. Rozběhnu se a řetěz mě strhne zpátky.... Nechci to už. Uhryzala bych si tlapu, kdyby to pomohlo. Jenže to Kur.., sakra (když jsi vzpomněla Žluťáka :D) nepomáhá. Ale budu to zkoušet pořád. Jednou se to povede, vím...
14.09.2023 14:57:32 | Lexi
....Dát tomu čas....nic se nemá na silu uspíšit.....honem rychle dát od toho ruce pryč.....to je nepřirozené....a každý má úplně jiné tempo a vnímání času....to nelze vytěsnit..jen prostě proměnit.....negativní pocity......ale chápu....člověk si připadá více v pohodě a najednou přijde zasejc vlna...a je to v háji.....tož prostě postupně to uplaveš......každý z nás je chtě nechtě hozen do jiných vod...a teď....zasejc jinak.......tak ať je lépe......Ji.
14.09.2023 15:11:39 | jitoush
nikdy nevědí, že víme... a my vždycky víme... achjo Lexi, mrzí mě to, kéž je brzo dobře!
(a je to fakt dobře napsaný teda)
13.09.2023 11:50:13 | Sonador
Díky Son. Až mi ho bylo líto, jak v tom plaval. Což neznamená, že to nebolelo. A bolí pořád, i když to nechci. Nenávidím bezvýsledná trápení. Jen ukončit je neumím
13.09.2023 14:42:24 | Lexi
Taky jedna procítěná ze života... no jo no, i ccino si postesklo... ještě že už ten den dneska končí... skvěle napsané...
12.09.2023 22:53:59 | cappuccinogirl
Díky ccino, jen odložený pocit, co už se do mě nevešel :)....fakt je mi vás někdy líto :D Ale tak zase, nemusíte to číst, že? (jsem ráda, že čtete)
13.09.2023 11:45:09 | Lexi