Strašně se bojím
Strašně se bojím
Anotace: Krize
Strašně se bojím psát.
Úplně příšerně se bojím psát od tý doby co jsem Máma.
Jakoby většina pocitů z nově nabyté role byla nepřístojná a já jednala a jednám strojově, tak jak se to očekává, jak by se to mělo a jak by se to chtělo - společensky - a něco (někdo) z hloubi duše řve "takhle ne, to nejsi Ty".
A tak to nejsem já, ale přitom jsem to Já, každej den, což zní příšerně shizofrenně, no a v týhle poloze mě ubíjí setrvávat, nevím co s tím, jak se naučit žít na denodenní horské dráze plný opačných pocitů, který to moje škvrně vyvolává.
Měla jsem opravdu ohromné množství iluzí o mateřství, výchově a svojí psychický stabilitě.
Láska- vztek-lítost- Láska.
Chtěla bych být ohromně laskavá a nejsem.
Chtěla bych být krutopřísně trpělivá a nejsem.
Chtěla bych být sama sebou a nejsem...
Komentáře (13)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Myslím, že je to v pořádku. Dítě se musí seznámit s pocity, musí se naučit jim rozumět, Tvoje vyjadřování pocitů je pro něj vzor. Pro dítě určitě není dobré, když máma nedává pocity najevo a je pro něj nečitelná. Ze začátku se prostě něco musí rozdělit na "správně" a "špatně".
A pochybnosti jsou taky dobré. Máš sebereflexi a když si uvědomíš chybu, můžeš se dítěti omluvit zpětně a probrat to s ním. A taky se musí naučit, že máma neví všechno. Napsalas to moc pěkně a přeju Ti hodně sil :)
28.11.2024 10:33:29 | Chane
Napsalas to hezky :) něco, co si já uvědomuji jaksi dopředu a proto do toho nejdu :) a je fajn vidět, že tam ty pocity opravdu jsou... Vyzkoušet si to nanečisto, diky Tobě a potvrdit a vědět, že za mě ne. A fandim ti.
28.11.2024 10:13:03 | Loveless
Mámy jsou někdy přísné nejvíc samy na sebe...
Jako by s tím mateřstvím si nás našel pocit, že odteď musíme bejt ten vzor bez chyby...
Ale takhle jsme přece nikdy nefungovaly... Nikdy předtím...a ani nebudem:-)
Máma je anděl, co na zemi své dítě chrání
Tak jako ona jej nikdy nikdo nebude milovat...
Děti cítí lásku, poznají, vědí, co je důležité.Proto nás berou se všemi chybami, nesnáží se nás měnit a přesto - právě to se děje:-) Ale jde to samo:-)*
27.11.2024 21:17:07 | cappuccinogirl
....Bezezbytku bych podepsala to,co napsala Šuměnka....myslím si,že tyto pocity má hodně žen,jen se jim zdá nepatřičné o tom mluvit, aby tzv.něčemu ve vnějším světě dostály. Proto je skvělé a vlastně úlevné,že jsi to vyslovila nahlas.Jak se "ladíš"na své dítě,tak ty různé pocity,mnohdy protichůdné, jsou přirozené. Dítě si Tě vybralo a je úžasné si uvědomit,že se můžeš od něj "učit" a ono od Tebe,v rodičovství není jen autorita,ale i parťáctví...ta vzájemná výměna je obohacující a rozvíjí ,můžeme se stát více autentičtí .Ber to jako "mistrovské školení."....jako dobrodružnou cestu.....a co se o sobě dozvíš, ať tak či onak.....ber na vědomí s Láskou....jsme na cestě a stále jsme v procesu učení.......JI.
26.11.2024 20:08:42 | jitoush
Drahá Jitoush, děkuji za slova pochopení, přinesla mi velkou úlevu. Synovi je teprve 2.5, snažím se mu být partnerkou v komunikaci od narození, jelikož sama jsem byla vychována v prostředí autoritativním, a právě proto se dostávám do silného vnitřního konfliktu, kdy kolikrát jednám jako rodič dle silně autoritativních vzorců, které si ani jako dítě nepamatuji, a pak nastupuje úzkost, výčitky, že takto přeci jednat nechci. Je to pro mě obrovská sebereflexe, téma k práci na sobě, a zatím se s tím vším jen peru..
26.11.2024 20:30:57 | Papagena
víš - stačí být ve všech těch pocitech pravdivá!!
když seš laskavá - buď
když nejseš - nebuď - a nevyčítej si to
přelévání je běžné - jen nepřehrávej
tvé dítě ví, jakou si zvolilo mámu a do čeho šlo :)
a vybralo si tě!! takže seš tam někde hluboko uvnitř naprosto boží
i když seš naštvaně krutopřísná a nezvládáš to :)
co na tom?? buď pravdivá - a miluj srdcem! :)*
26.11.2024 19:35:51 | šuměnka