Recept na spánek

Už dlouho se mi nezdálo, že se topím či propadám, jelikož spánek se pro mě stal dost křehkou komoditou, na kterou jsem neměla dostatek prostředků, a přesto jsem každým dnem uléhala do peřin s takovou náruživostí, s jakou jsem vždy vítala každou slastnou milostnou chvíli.
Sen byl tedy jedním z mnoha bonusů, který jsem si musela nyní odpustit.

Časy se mění, znělo mi hlavou, city se víří a jako každý vánek jednou utichají. Jen ne má touha po spánku a pocitu hlubokého naplnění. Kdy jsem vlastně začala toužit po touze? Bylo to vždy ve mně, nebo se vše probudilo až s tím rozervaným pocitem uvnitř mě? Ať to bylo jakkoliv, nyní jsem těžce obrátila svůj zrak do temnoty, která mi jemně šimrala těžce chvějící se víčka. Do teplem tepající noci zněl můj ne zcela klidný dech. Dřív to bylo poznamenané silnou dávkou vzrušení, které mi probíjelo tělem, a dnes jsem o něm již nemohla ani snít.

Snažila jsem si vybavit ty matné dotyky na svém těle, které jsem se slastí opětovala. Snažila jsem se, ale vše, co si má mysl zapamatovala, dávno odvál ten zchvácený dech, který se šířil místností a vpíjel se do zdí jako kapky deště v poušti. Znepokojeně jsem se otočila na druhý bok a dala všechnu zbylou energii na to, abych znovu ve své mysli zaslechla ten tvůj slastný hlas.

Přemýšlela jsem, kam se poděl a zda jsem si ho jen v zoufalých pokusech o spánek nevymyslela. Provázel mě každým večerem těsně předtím, než jsem se měla odebrat ke spánku. Každý večer mi rezonoval v uších. Minimálně aspoň v posledních dnech. Šeptal mi do ucha a mně se z toho vždy zamotala hlava. Byl to nádherný pocit, ale silně návykový. Začala jsem uléhat do postele čím dál později v naději, že ho znovu uslyším, a on pohladí mé nervózní myšlenky a doprovodí mě ke slastnému, byť bezesnému bezvědomí.