Patrik Hartl: HVĚZDA (recenze)

 

Patrik Hartl: HVĚZDA (recenze)

 

Studio DVA

Režie: Patrik Hartl

Hlavní role: Eva Holubová

Světová premiéra na Letní scéně Vyšehrad 26.6.2013

 

 

Tato one woman show byla napsána přímo na tělo Evy Holubové a na hře je to znát, samozřejmě pozitivně. Osou příběhu je jeden týden v životě herečky oblastního divadla, která se stala známou teprve ve zralém věku, kdy byla obsazena do role sestřičky v jakémsi nekonečném televizním seriálu. Svůj příběh vypráví na nějaké odpolední besedě s diváky, takže vlastně i publikum na Letní scéně Vyšehrad je takto nenápadně vtaženo samo do děje a Eva Holubová tuto šanci umí chytře využít. Není úplně znát, co je v interakci s diváky přímo ve scénáři a co tam vtipnou improvizací na místě dodala samotná hvězda, to je však jistě výrazem oboustranného mistrovství – jak samotné Evy Holubové, tak autora a režiséra v jedné osobě Patrika Hartla. Musím se ale zároveň částečně opravit – Eva Holubová svůj příběh vypráví jen v prvních několika větách, pak už ho s plným nasazením předvádí a nešetří se přitom ani na chvíli.

 

Příběh odhaluje zákulisí českého showbyznysu a s tím se svezou vcelku přirozeně i manýry bulvárního novinářství. Zpočátku se vše odvíjí ve svižném rytmu dokonale vygradované a vtipné zábavy, z řady situací je člověku jasné, že široce pojaté zákulisí televizní, divadelní i novinářské branže v tom lehčím dobovém výseku je dobře odpozorované ze života, možná i bez velké nadsázky a dokonce možná i téměř bez nadsázky. Přesto nebo snad právě proto je to humorně ironické pojetí natolik životaschopné a přesvědčivé, že i introvertní divák, jako jsem já, se neubrání častým a hlasitým projevům nevázaného smíchu, protože prostě tohle odněkud sám všechno dobře zná. Ve hře je to jen inteligentním způsobem zkoncentrované tak, že se to celé nedostává ani pod, ani za pomyslnou hranu únosnosti – zkrátka je to tak akorát. Tím se tato one woman show výrazně odlišuje od podobné angloamerické produkce, která je zpravidla znatelně vykonstruovaná a křečovitá, toto představení naopak naplno žije a nevěrohodného na něm není vůbec nic. Možná je to tím, že se trefuje do české mentality a českého myšlení a vše je nám proto tak nějak známé a důvěrně srozumitelné.

 

Postupně se však, jako v každé dobré komedii tohoto typu, začnou objevovat i závažnější spodní tóny a smích začíná občas mrznout na rtech. I když vždy až s určitým zpožděním, kdy si člověk uvědomí – sakra, tohle už přece není až tak moc k smíchu. Nebudu prozrazovat předem děj, snad jen tolik, že ty závažné momenty se týkají osobního života herečky a nepřesahují až do společenských souvislostí, když pominu obecně známý hyenismus bulváru. Tím celá hra zůstává stále jen v rámci lehčího žánru, i když i s hlubším poselstvím, divák však není trýzněn až příliš nepříjemným mrazením či dokonce případnými slzami dojetí. Patosu zde není ani za mák a i životní prohry jsou zde podávány s typicky českým nadhledem – sám jsem si v gestech Evy Holubové uvědomil, kolik žen už jsem viděl se podobnými replikami a mimikou o svém životním údělu vyjadřovat, aby se pro ně samotné stal snesitelnějším. V tom je Eva Holubová skutečnou hvězdou – ne jen tou pomyslnou na jevišti. Její herectví je civilní, ale přesvědčivé, komediální i sarkasticky pravdivé současně, sama však zřejmě i ze své osobnosti a životní zkušenosti do role vkládá jasné poselství o tom, že i ty nejsložitější a nejbolestnější životní situace je možné překonat, když se jim člověk i po fatálních průběžných pádech a nezdarech definitivně nepoddá. I v beznadějných situacích se vždy nakonec vyplatí zkusit znovu vstát a třeba i několikrát, když se to nepodaří napoprvé. V tom hra podprahově, ale i zřetelně, ne však úplně prvoplánově, nese s sebou také jistý hlubší étos. Já osobně ho mám v umění rád, myslím si, že v době módně zcyničtělé společnosti je to ten správný podpůrný elixír na budoucí zmrtvýchvstání a překonání všudypřítomné otupělosti k bolestem druhých.

 

Svůj bravurní herecký koncert dokázala Eva Holubová dovést k přesvědčivému finále i přes technické potíže se zvukem, které neustaly ani po výměně jejího tělového mikrofonu, takže zhruba od poloviny představení se raději obešla bez pomoci zesilovače a musela zvládnout celou letní scénu jen svým přirozeným hlasem. Diváci ji v tom rádi podpořili a závěrečný aplaus ve stoje jen potvrdil, že Eva Holubová i celé publikum tvořily po celou dobu představení jednolitý celek, kdy herečka i diváci za sebe dýchali evidentně navzájem. Možná to nakonec oběma stranám přineslo zážitek, na který se jen tak brzy nezapomíná.

 

Dodatečně jsem navíc zjistil, že světová premiéra se předchozího dne kvůli dešti nekonala, takže jsem se na ní ocitnul vlastně bez jakéhokoliv vlastního přičinění. Pro mě tedy ještě jeden příjemný bonus navíc. Všem, kdo se chtějí s chutí zasmát a netrpět přitom pocitem, že se smějí přihlouplé frašce a vlastní plytkosti, mohu tento opravdu vydařený kus jen doporučit. Eva Holubová je zkrátka neuvěřitelně sympatická Hvězda s velkým H, jaké se vidí jen zcela výjimečně.

 

 

V Praze 27.6.2013

 

Hodnocení: 100 %