HOREČKA SOBOTNÍ NOCI (trochu jiná recenze)

 

HOREČKA SOBOTNÍ NOCI (trochu jiná recenze)

 

Hudba, texty:                               Bee Gees

Překlad:                                       Adam Novák

Režie, choreografie:                    Ján Ďurovčík

Scéna:                                          Martin Černý

Kostýmy:                                     Zuzana Straková

Pěvecké a hudební nastudování:  Lubo Dolný

 

Tony:                                           Jan Kříž

Stephanie:                                    Markéta Procházková

Bobby:                                         Jan Tenkrát

Anette:                                         Marie Blahynková

 

Divadlo Kalich, Praha, 31. prosince 2014 v 17:00

 

Nemám rád cokoli na povel, ani zábavu ne. A na Silvestra tuplem! Proto jsme si s přítelem vytvořili tradici návštěv divadelních představení právě o silvestrovském večeru, abychom si ho trochu vylepšili a toho povinného křepčení na nás dolehlo co nejmíň. 

 

Letos padla volba na muzikál Horečka sobotní noci. Jednak jsem vybíral opět na poslední chvíli, když jsme se kvůli počasí rozhodli zůstat v Praze, takže ne všude už se daly sehnat vstupenky, jednak bychom na to stejně hlavně kvůli příteli někdy šli, tak proč nezabít dvě mouchy jednou ranou. Navíc Bee Gees jsou moje mládí, takže tuhle muziku můžu, byť se jinak většinou muzikálům vyhýbám jako čert kříži. Měli už jen posledních pět lístků, každý někam jinam, ale to zas tolik nevadilo. Příteli Ježíšek nadělil krásnou šestou řadu a mně třináctou, místo hned vedle zvukaře. Asi věděl, že jsem zvídavý a že se mu budu rád koukat pod prsty.

 

Divadlo Kalich má poměrně stísněný interiér, také sedačky jsou dost úzké, pročež jsme se občas o sebe nechtěně třeli rameny se sousedem a nepomohlo příliš ani to, že jsem kvůli tomu volil poněkud sešikmenou vertikální polohu směrem od něj, takže to vypadalo, jako když chci nakukovat zvukaři do scénáře a všelikých hejblátek, které měl před sebou. Jelikož střed jeviště mi  zakrýval asi v celém hledišti nejvzpřímeněji sedící vysoký mladý muž, musel jsem se občas sešikmit ještě víc doprava -  doleva jsem to kvůli zmíněnému tření zavrhnul. Nebylo to ale tak zlé, zejména když přihlédnu k tomu, že tahle sardinkovitá úprava hlediště a přilehlých divadelních prostor byla asi to jediné, co nemusím z celého večera zrovna chválit. Divadlo se ovšem chlubí tím, že nedostává žádné dotace ani granty, takže je jasné, že každá židle navíc, která se do hlediště vejde, je pro ně přímo životodárná. Tohle umím odpustit.

 

Představení začalo, jak jinak, známou svižnou melodií Bee Gees doprovázenou výborně zvládnutým skupinovým tancem i zpěvem na poměrně jednoduché, ale efektní a účelné technicistně pojaté scéně s různými přestavitelnými konstrukcemi, skly, zrcadly, světly a reflektory. Zpěváci a tanečníci se do toho pustili od začátku s vervou, choreografie byla perfektní, uznale jsem kvitoval, že na poměrně malém jevišti asi nebylo úplně jednoduché tohle představení propracovat tak, aby nepůsobilo nijak stísněně. Zkrátka mě to vcuclo hned od začátku a na nějaké tření a sešikmení jsem rychle zapomněl a nechal se unášet hlavně pěknými melodiemi a tanečními čísly. Děj sice není až tak důležitý, ale také není úplně hloupý a těch pár pubertálně působících gest sem tam jsem bral jako nutnou daň směrem k současnému publiku. Ostatně tahle na můj vkus až zbytečně lascivní gesta jsou dnes vidět i na scénách, kde by člověk pubertální sklony ani nečekal, protože tam pubescenti z podstaty téměř nechodí – a přesto...

 

Jo, když už jsem u publika – bylo sice hodně smíšené, ale vysloveně mládeže v něm zas až tolik nebylo, ta má na Silvestra většinou asi jiný program. Tak jsem se trošku bavil pozorováním některých starších návštěvníků, kteří před představením i o přestávce někdy vypadali tak zachmuřeně, jako by si mysleli, že přišli na řeckou tragédii. Ale možná se někdo zase mohl bavit podobně pozorováním mě samého – já se taky směju spíš očima než celým ksichtem, takže zpovzdálí třeba vypadám stejně, abych se jako moc nevytahoval.

 

Nicméně představení mělo švih a tempo, skvělé výkony, ať už pěvecké či taneční, a možná trochu i speciální silvestrovskou atmosféru, protože představitel hlavní role (a nejen on) čas od času vypadával ze scénářem předepsaných poloh a prostě se nemohl sám smíchy udržet. Občas se tomu mohutně smálo i obecenstvo sedící v přední polovině hlediště, přítel mi pak objasnil, že to bylo způsobeno různými grimasami, které na sebe herci dělali, ale jež jsem já ve třinácté řadě už zkrátka nedohlédl. Tak jsem sice občas záchvaty smíchu v hledišti nechápal, ale jelikož i tak se mi výkony a navozená atmosféra líbily, nijak zvlášť mi to nevadilo. Maně jsem si vzpomněl na jakýsi společenský večer před lety, kde vystupovala naživo m.j. Zuzana Norisová a jak jsem byl vyděšený z jejího falešného zpěvu. Tak tady se tedy nic takového nestalo – všichni tančili i zpívali na výbornou a nevyznamenávali se jen hlavní představitelé, ale i mnozí další. Po všech stránkách, pohybové i pěvecké, si pak vedl obdivuhodně vyrovnaně zejména Jan Kříž v roli hlavní postavy Tonyho. Silně na mě zapůsobil ale třeba i výkon Jana Tenkráta v roli nešťastného Bobbyho, a to hlavně v jedné písni, do které se tak nádherně vcítil, že jsem měl na konci dojem, že je skutečně na pokraji pláče – viděl jsem, jak se mu ještě drahnou chvíli po závěrečných tónech třese brada. No, nebudu předstírat, že jsem měl v ten moment úplně suché oči. A nebyl to jediný okamžik během představení, kdy jsem byl trošku naměkko – tohle dokážou opravdu jen profesionálně dobře zvládnuté výkony na jevišti, protože jinak to samozřejmě závratně myšlenkově hluboký kousek až tak úplně není. Ale není ani vysloveně pitomý, jako většina současných muzikálů, s nimiž se jinak už řadu let doslova roztrhl pytel. Ještě teď mám husí kůži, když si vzpomenu  třeba na Drákulu, na kterém jsem byl kdysi v Pakulu (Palác kultury, dnes Kongresové centrum Praha, proslavené nejvíc jako dějiště aféry ProMoPro) asi osmkrát, protože tam jako sólista vystupoval jeden můj tehdejší kamarád a zásobil mě volňásky, takže jsem tam vodil zase jiné své kamarády a známé. Prý ho teď mají zase někdy obnovovat – brrrr.

 

No nic, to jsem odběhl. Horečka sobotní noci je zkrátka poctivý a prima dynamický kousek plný krásných melodií a skvělých tanečních čísel, takže si ani nevšimnete, že první půlka trvá hodinu a půl. Druhá je sice asi o půl hodiny kratší, ale docela slušně ji pak natáhly ještě různé přídavky, které nás už tak rozjařené z prima podívané dostaly přímo do varu. Muzikál patřičně graduje nejen do svých závěrečných tónů, ale ještě větší gradace vlastně přichází až po nich, kdy se celý soubor vypne k nádhernému živelnému reji a vymačká ze sebe úplně všechno. Ovace publika ve stoje ještě během závěrečných výstupů byly zcela na místě a byl to nepochybně jeden z nejlepších divadelních silvestrovských večerů, ne-li úplně nejlepší, jaký jsme s přítelem zatím zažili.

 

Nevím, jestli to budou v Divadle Kalich dávat o příštím Silvestru zas, tak raději neváhejte a jděte se podívat co nejdřív – stojí to za to. Na své si přijdou nejen mladí – myslím, že i já jsem včera večer o pěkných pár let omládl. A to se mi nestává zas tak často!

 

Praha, 1.1.2015

 

https://www.youtube.com/watch?v=uItJBZb9vFQ