Emmerich Kálmán: ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA – trochu jiná recenze

 

Hudební nastudování a dirigent: Jiří Petrdlík

Režie: Zbyněk Brabec

Scéna: Ondřej Zicha

Kostýmy: Josef Jelínek

Světelný design: Antonín Pfleger

Sbormistr: Tvrtko Karlovič

Choreografie: Jakub Zicha

 

Kníže Leopold Maria: Dalibor Tolaš

Kněžna Marie Luisa: Pavla Břínková

Edwin, jejich syn: Jakub Turek

Komtesa Stázi:: Radka Sehnoutková

Hrabě Boni: Jakub Hliněnský

Sylva: Anna Klamo

Feri Bácsi: Jan Ježek

 

Divadlo J. K. Tyla v Plzni, premiéra 7. března 2015 v 19:00 ve Velkém divadle, Plzeň

 

 

Když se mi naskytla možnost navštívit premiéru operety Čardášová princezna v Plzni, neváhal jsem ani vteřinu. Hlavně kvůli příteli, protože jsem věděl, že tohle se mu bude určitě líbit. A jelikož to byla i pro mě jedinečná příležitost podívat se snad poprvé v životě naživo na operetu, nikoliv jen v televizi, těšil jsem se i já. Přitom ještě před pár lety bych se asi hodně ošklíbal, kdyby mě někdo chtěl právě na operetu pozvat. Díval jsem se na ni totiž asi podobně jako na dechovku, tedy na něco, co dávno vyšlo z módy už v době mého dětství. Navíc ty operetní příběhy mi připadají hloupé až pitomé, nikoliv zábavné. Ale asi stárnu, či co.

 

V plzeňském divadle jsme se tak ocitli v krátké době už podruhé, poprvé jsme tam nedávno viděli povedenou Aidu . Tentokrát jsme měli místa až na 2. balkoně, ale vzhledem k velikosti divadla to nebyl žádný hendikep, na jeviště jsme viděli pěkně a taky akustika byla výborná. Navíc jsme si zblízka mohli prohlédnout i krásný křišťálový lustr a secesní nástěnné malby a štuky znázorňující alegorie různých druhů umění. Plzeňské divadlo má totiž všechny atributy honosného historizujícího kamenného divadla a prostředí je to opravdu sváteční.

 

Bylo vyprodáno a premiérové obecenstvo bylo evidentně na představení natěšené. Když orchestr zahrál předehru, která se postupně zrychlovala a dávala znát typicky maďarský temperament svého autora, bylo mi jasné, že se v pátek večer nudit nebudeme. Po předehře pak vyjela opona nahoru a před námi se otevřela poutavě ztvárněná scéna zpodobňující secesní interiér budapešťského šantánu ORFEUM. Z kostýmů, dekorací i jeviště jako celku na nás dýchla typická atmosféra počátku 20. století, zcela v souladu s tím, že opereta byla původně uvedena ve válečném roce 1915. Celé výtvarné pojetí ale zároveň uspokojí i vkus současného diváka, je sice bohaté na vjemy, zároveň ale i dostatečně uměřené, netrpí žádnou těžkopádnou přeplácaností, ke které by tato stylizace mohla případně svádět. Pestrost a barevné vyznění byly skvěle dotvořeny světelným designem, který průběžně měnil nejen barvy, ale i intenzitu, a střídal osvětlená místa na jevišti, což scénu patřičně oživovalo a pomáhalo proměňovat nálady. Ačkoliv celkové pojetí je jasně historizující a není zde stopy po nějaké avantgardě, působí zároveň uvolněně, vzdušně a dokonce i moderně.

 

Tlumočit obsah operety asi nemá příliš smysl – zkrátka knížecí synek se nepatřičně zamiluje do šantánové zpěvačky, načež se střídají různé zápletky, včetně nepřízně rodičů k nerovnému vztahu, vše ale nakonec (světe div se!) vyústí ve štastný konec, když se provalí, že i sama knížecí matinka byla kdysi hvězdou kabaretu, což ani sám kníže do té doby netušil, neb si ji bral jako ovdovělou hraběnku. Takže obvyklý blboučký děj, nicméně podaný vtipně, vesele, živě a napínavě, ke konci pak až dojemně, jak má ve správné operetě být.

 

Podstatné ale je, že celý kus je napěchován krásně chytlavými melodiemi, které dokáží rozproudit krev, na scéně se neustále hraje a tančí, vše je pořád v pohybu, dokonce i zpěváci – sólisté mají bezvadně secvičenou choreografii, takže nepůsobí křečovitě ani nijak zvlášť toporně, naopak vše má přirozený spád a švih. Nadto všichni pěkně zpívali, s patřičnou chutí i temperamentem, bez viditelného zaváhání, prokázali do jednoho i patřičný komediální talent (někteří dokonce skvělý), takže jsem se po celé představení připitoměle usmíval i smál, občas jsem vyprskl i nahlas, což se mi stává opravdu jen zřídka. Zkrátka jsem absolutně zapomněl na jakékoliv starosti všedního dne. Také plzeňské obecenstvo bylo vděčné a vstřícné, po každé árii či tanci se bouřlivě tleskalo, všem se bezpochyby plně dostalo toho, za čím do divadla přišli.

 

Kupodivu na mě celé představení nepůsobilo nijak „přihlouple“, jak bych od operety čekal. Bylo to zřejmě dáno i citlivou a sofistikovanou režií, kdy nic nebylo podáváno smrtelně vážně, ale ani se zbytečným šaškovstvím, humorná nadsázka byla dávkována tak akorát, což je myslím u takového žánru právě ten nezbytný kumšt, který ho posouvá do škatulky „umění“. Plzeňská Čardášová princezna je zkrátka veselá uvolněná podívaná, plná temperamentních melodií a kvalitních pěveckých, hereckých i tanečních výkonů. Ve třetím dějství jsem se několikrát s chutí zasmál i maďarštině Jana Ježka v roli Feriho Bácsi. Určitě nebyla úplně smyšlená, protože třeba slovíčko „igen“ v maďarštině nepochybně existuje, ale o mnohých dalších bych si nebyl tak úplně jist. Nicméně působila tak roztomile rozšafně, že se jim prostě nedalo odolat a obecenstvo je přijímalo se stejnou humornou odezvou, jako já.

 

Když chvíli před půl desátou dospělo představení s jednou přestávkou do finále, návštěvníci bouřili, účinkující si zasloužený úspěch evidentně užívali taky a všem nám asi bylo tak trochu líto, že už je skutečně konec. Diváci si tak vynutili alespoň sedm nebo osm opon, aby si mohli tuto pohodovou atmosféru vychutnat co nejdéle. Plzeňským bych možná jen doporučil, aby si secvičili napříště nějaký strhující přídavek, jak se to dnes běžně dělá třeba u muzikálů, což by celý zážitek ještě umocnilo. Každopádně bylo příjemné, když se na jevišti objevil celý realizační tým, předávaly se dárky a květiny, létaly šťastné polibky a všem bylo v tu chvíli naprosto jasné, že se zrodilo opravdu povedené představení a možná i kasovní trhák, který plzeňským od srdce přeju, ač jsem jinak příznivcem spíš myšlenkově náročnějších žánrů. Pokud bych si však měl vybrat mezi většinou českých muzikálů a Čardášovou princeznou v Plzni,  ani chvíli bych nezaváhal. Hezky mi to potvrdil i přítel, který dva dny předtím navštívil obnovenou premiéru Draculy v Karlíně. I z ní se vrátil velice spokojený - když jsem se ho ale zeptal, které z těch dvou představení se mu líbilo víc, naprosto jednoznačně a bez rozmýšlení prohlásil, že Čardášová princezna.

 

Když si k tomu navíc vezmete, že o přestávce si na každém patře můžete dopřát bez jakéhokoliv čekání jen za vhození příslušného obnosu do kasičky džus (20 Kč) či malou šroubovací lahvičku vína (35 Kč), že parkujete zdarma na asi 100 m vzdáleném parkovišti kousek od divadla i náměstí a že po odchodu z představení jste pohodlně za hodinu a půl u dveří svého pražského bytu, tak je jasné, že návštěva divadla v Plzni je výborný tip, jak strávit příjemný páteční nebo sobotní večer.

 

Určitě jsme tak nebyli ani my v Divadle J. K. Tyla v Plzni naposledy!  

 

 

Praha, 9.3.2015

 

 

http://www.djkt-plzen.cz/cz/repertoar/predstaveni/cardasova_princezna/