Cecil Scott Forester: AFRICKÁ KRÁLOVNA – trochu jiná recenze

 

 

Adaptace: Věra Mašková

Režie: Viktorie Čermáková

 

Rosie Sayerová: Linda Rybová

Charles Allnutt: Hynek Čermák

 

Divadlo Palace, Praha, 16.3.2016 v 19:00

 

 

Přítel rád navštěvuje divadla, ale nedávno si posteskl, že ho nebaví chodit se mnou skoro pořád jen na opery, že by to chtělo častěji i nějakou činohru. A jelikož se zrovna naskytlanějaká možnost získat 2 vstupenky za cenu jedné do divadla Palace na Africkou královnu, usoudil jsem, že by se mu zrovna tohle představení mohlo líbit, a když neprotestoval, bylo rozhodnuto. Ne, že by zrovna tenhle žánr byl můj šálek kávy, kdysi dávno jsem to ale viděl jako film a i když jsem si z něj už nic nepamatoval, nejspíš mě tenkrát nijak neotrávil, protože to bych si naopak pamatoval. Sám jsem byl tedy i zvědavý, co z toho nakonec vyleze. V tomto divadle jsem navíc ještě nikdy nebyl, tak proč si ho nakonec i tak trochu nezmapovat.

 

Ukázalo se, že je to vlastně prostor bývalého kina (Jalta?), měli jsme lístky do druhé řady na balkóně, odkud bylo na jeviště dobře vidět a nebylo to ani moc daleko, takže už záleželo jen na představení samém. Přišlo mi jen poněkud zvláštní, že ačkoli při rezervaci přes internet už zbývalo poměrně málo míst, pět minut před začátkem představení bylo hlediště ještě dosti prázdné. O minutu později už to ale neplatilo, protože se zničehonic odkudsi vynořily mraky dětí s učitelkami, podle přítele středoškoláků, podle mě ještě školou povinných, ale to je vcelku jedno. Rozhodně to ale nebyla jen jedna třída, i když úplně celá škola možná taky ne. V nevelkém Divadle Palace to naráz hučelo jako v úle, z čehož jsem ale dvakrát nadšený nebyl, protože mi hned došlo, že ze samotné hry asi moc mít nebudeme, neboť tahle omladina se jistě bude neustále hlasitě bavit a pošťuchovat.

 

Na jinak prázdném jevišti stála jakási nevelká říční loď, spíš loďka, s topeništěm a komínem uprostřed, a byla zjevně upevněna na nějaké pohyblivé konstrukci, aby se s ní herci mohli zmítat v říčních proudech a bouřích, což se jim také docela věrohodně v průběhu děje dařilo. Když pak na scénu vyšli jediní dva herci – Linda Rybová a Hynek Čermák – štěbetání žactva kupodivu okamžitě zmlklo a zdálo se, že aspoň zpočátku se mládež chystá dění na jevišti skutečně sledovat. Linda Rybová hrála upjatou mladou Angličanku, kterou zastihla první  světová válka v nepřátelském prostředí německé africké kolonie a právě pochovala svého bratra misionáře. Přivítala proto, když ji vzal k sobě na palubu další krajan - majitel říční lodi pojmenované Africká královna, kterému ovšem byla nějaká válka, na rozdíl od vlastenecky zapálené Rosie, úplně ukradená. Celý děj se pak rozvíjel právě na pozadí naprosté odlišnosti této nesourodé dvojice, což skýtalo nepřeberné možnosti pro rozehrání nejrůznějších humorných situací a zápletek. A že se ti dva zpočátku zcela nekompatibilní jedinci nakonec osudově sblíží, to muselo být každému jasné hned od začátku. Ono postupné sbližování se pak proplétalo s realizací ztřeštěného Rosiina nápadu, a sice, že z chatrné Africké královny se má stát torpédo, které zničí moderní válečnou německou loď a pomůže tak Anglii vyhrát válku s Německem.

 

Tento limonádový a prostoduchý příběh by samozřejmě nemohl obstát, kdyby na něj nebyla nabalena řada komických gagů a dialogů, stejně jako příslušně zdramatizovaná i odlehčená a místy i zručně a někdy i dojemně ocukrovaná love story. A možná úplně nejvíc záleželo na obou protagonistech, zda dokáží sehrát tento příběh tak, aby vypadal sice humorně, ale zároveň i trošku uvěřitelně a nepřekročil onu tenkou hranici mezi zábavou a napětím na jedné straně  a prostoduchou trapností na straně druhé. Pro jistotu jsem si od toho raději moc nesliboval, spíš jsem byl zvědavý na to, zda se vůbec podaří filmový děj na divadlo nějak slušně převést. Možná to bylo i dobře, protože jsem tak vlastně ani nemohl být příliš zklamaný. Zpočátku se mi dokonce zdálo, že mé obavy byly i docela důvodné, protože Linda Rybobá svou staropanensky upjatou mladou Angličanku znatelně přehrávala až do jisté parodičnosti, což mi zrovna moc nesedělo. Postupně jsem si na to ale čím dál víc zvykal a nakonec jsem se úplně uvolnil a tuto manýru jsem i jako divák přijal. Došlo mi, že to je možná ten nejlepší možný způsob, jak z ne příliš uvěřitelné banality udělat jakousi odlehčenou nadsázku, kterou nebude nikdo sice brát smrtelně vážně, ale přesto se do postav dokáže vžít a fandit jim. A myslím si, že tento záměr (byl-li opravdu takový) se také vydařil.

 

Nejspíš jsme rovněž měli štěstí právě i na obecenstvo, protože mládež naprosto spontánně a bezprostředně reagovala na jakékoliv vulgárnější slovo, na jakýkoliv náznak vtipu a když se Hynek Čermák svlékl a ukázal i holý zadek, nadšení mladého publika bylo naprosto ohromující a nefalšované. Jakýkoliv gag a jakákoliv humorná zápletka tak byly ještě umocněny nepředstíranými reakcemi mladých diváků a já jsem tak vlastně do jisté míry omládl s nimi. Nejspíš to nabíjelo i herce samotné, protože hráli s velikánskou chutí a bylo vidět, že zejména Linda Rybová se občas nemůže udržet smíchy i tam, kde jí to scénář pravděpodobně nepředepisoval. Mezi herci a publikem tak permanentně přeskakovala ona pověstná jiskra a nejenže nebyl vůbec čas se nějak nudit, ale navíc se člověk sám nabíjel až nečekaně dobrou náladou. Dokonce i v situaci, kdy oba hrdinové stáli na popravišti, protože byli samozřejmě německou posádkou po ztroskotání v bouři zajati a odsouzeni k trestu smrti, to veselé rozpoložení diváků překvapivě nijak nenarušilo. Zřejmě bylo všem jasné, že to nakonec stejně nemůže špatně dopadnout. Ale jak to dopadlo ve skutečnosti, to vám už nesdělím, abych vás nepřipravil o závěrečný zážitek, pokud byste se třeba chtěli jít na Africkou královnu také podívat.

 

A myslím si, že to za strávení večera v Divadle Palace stojí. Alespoň pokud vám nevadí i lehčí, myšlenkově nijak závažný kus, a chcete si spíš odpočinout od každodenních starostí a příjemně se uvolnit. Na jevišti se totiž neodehrává žádný pokleslý druh zábavy na úrovni trapně podbízivých TV bavičů, jak se k tomu dnes často uchylují na divadelních prknech i někteří renomovaní režiséři pod jakousi scestnou představou, že tak si to dnešní divák a dnešní doba žádají a jinak to zkrátka nejde. Jde. Můžete se o tom sami přesvědčit, když si někdy na Africkou královnu třeba zajdete. Vaši hlavu tohle představení sice ničím závažným nezatíží, ani vás po něm nebude nijak hryzat vaše vlastní svědomí, ale zato si mozek vyčistíte od všelijakých každodenních balastních nánosů a na ty závažnější myšlenky pak třeba druhý den příjemně odpočatí už přijdete i bez cizí pomoci sami.

 

 

Praha, 22.3.2016

 

http://www.divadlopalace.cz/cz/cecil-scott-forester-africka-kralovna/91/