JAZZ U RODENA – trochu jiná recenze

 

Skrýšov, Svatý Jan, 11.6.2016 od 19:00

 

V nabídce Studia DVA se nedávno objevila možnost zakoupení vstupenek na Jazz u Rodena – osmý jazzový večer na zámku a statku herce Karla Rodena. Ačkoliv nejsme s přítelem nějakými zapálenými vyznavači jazzu, naskytla se nám tím příležitost se k tomuto zámku podívat a ve spojení se zajímavou kulturní akcí se tak nedala tato šance upustit. Jedním z našich společných koníčků je totiž navštěvování všech hradů, zámků, zřícenin a tvrzí, co u nás existují, a je jich tak neuvěřitelně mnoho, že přítel bude mít stále co objíždět a dokumentovat i poté, co já tu už nebudu. No a zámek Skrýšov bychom si jinak tak zblízka ani prohlédnout nemohli. Chtěli jsme se proto dostat na místo co nejdříve, vstup měl být umožněn už od 18:00 hodin.

 

Z Prahy jsme vyjeli po obědě až někdy o půl třetí a cestou se krátce zastavili  u sýpky v Olbramovicích, která byla dříve tvrzí,  a pak jsme navštívili zámek Sidonie Nádherné ve Vrchotových Janovicích, kam za ní zajížděla i řada umělců, například slavný německý básník Rilke. Zámek je přístupný veřejnosti a je obklopen nádherným anglickým parkem, určitě všem tuto návštěvu nesmírně romantického prostředí doporučuji. Nemohu se nezmínit i o tom, jak mě zaujal opodál se pasoucí bělouš a vedle něj černostrakatá  kráva, což by nebylo až tak překvapivé, kdybychom pak nepotkali při procházce parkem tato zjevně s láskou opečovávaná zvířata na projížďce s návštěvníky, kdy stračena (což byl při bližším pohledu ale nejspíš mírumilovně vyhlížející statný volek) byla zapřažena do vozíku plného dětí – zapřaženou krávu jsem viděl v životě poprvé, byl to úchvatný žánrový obrázek jak z pláten starých mistrů, dýchající neuvěřitelnou venkovskou pohodou.

 

Poté jsme stačili ještě nafotit zámky ve Vojkově, Štětkovicích, Kosově Hoře a zejména pak Červený Hrádek (u Sedlčan). Pokud byste se k němu někdy na svých toulkách tímto nádherným krajem dostali, nespokojte se pohledem přes nádvoří u zamřížované vstupní brány, ale obejděte si ho pěkně pěšinkou v přilehlém lese dokola. Otevřou se vám nečekané pohledy, kdy zámek vypadá naráz neuvěřitelně mohutný a rozlehlý, ale především je to zvláštně romantický, až magicky působivý zážitek. Snoubí se zde krása zámecké architektury s jakousi stěží popsatelnou tajemností jakoby z jiného světa.  Tahle obchůzka nám sebrala trochu víc času, kterého jsme ale nelitovali, i když jsme pak přijeli do Skrýšova až o čtyřicet minut později, než jsme měli původně v plánu. Okolí Rodenova zámku bylo už všude poseto automobily návštěvníků, ale podařilo se nám ještě při příjezdu bez problémů zaparkovat na jednom k tomu účelu posečeném travnatém břehu a vydali se k areálu do asi dvacetimetrové fronty, na jejímž konci dostal každý na zápěstí žlutou pásku.

 

Byli jsme sice upozorněni, že si Karel Roden nepřeje, aby si návštěvníci „pořizovali záznamy osobnostní povahy pořadatele a jeho rodiny“, jak stálo i v programu, přesto jsme si přes vstupní bránu pořídili alespoň fotografie zahradního průčelí zámku, dál už se totiž k němu nemohlo, protože koncert se konal v krásně a památkářsky citlivě upravené jízdárně a návštěvnické zázemí s občerstvením bylo umístěné v oploceném výběhu u ní. Z toho, jak je tam vše pěkně upravené a čisté, je znát, že Karel Roden je skutečným milovníkem koní a má také vytříbený vkus. Ve vedlejší stodole voněly čerstvě navezené balíky sena, a jak jsme se před zahájením přímo od Rodena dozvěděli, právě ten den je sváželi, prý mu z toho celodenního frmolu i přípravy koncertu šla ještě hlava kolem. Zahájení koncertu se prý i kvůli tomu opozdilo, což pozorný Roden před návštěvníky z pódia se sympatickou pokorou omlouval a pak mezi námi dokonce procházel, a když jsme se spolu setkali i pohledem, zrovna si pro sebe polohlasem  říkal „Nejsou naštvaní?“. Já zpravidla při své věčné zamyšlenosti vypadám zasmušile pořád, tak jsem se na něj rychle usmál, aby mu bylo jasné, že naštvaný fakt nejsem. Alespoň jsem měl čas si vystát frontu u stánku moravského vinaře. Většina lidí si kupovala celé sedmičky pro sebe a své přátele, jenže já chtěl jen deci pro přítele, který řídil, a dvě deci pro sebe (to je můj celovečerní dobrovolný limit). Zůstalo však jen u deci růžové Frankovky i pro mě, protože vinař neměl jiné než tyto malé plastové pohárky. Chtěl jsem mu dát do ruky podle vyvěšeného ceníku odpočítaných 60 Kč, ale chtěl osmdesát, protože po 10 Kč si účtoval navíc za ty plastové výlisky. Tak jsem si ten svůj i po dopití schoval a další decka Modrého portugalu o přestávce mě tak stála už jen 30 Kč.

Asi v 19:45 se pak na pódiu objevili hudebníci kapely New generation saxology a spustili takový ten virtuózní jazz, kdy se ve skladbách předvádí i hráči na jednotlivé nástroje a je to hudba především pro jazzové fajnšmekry, kterých ale byla v zaplněné jízdárně jistě převážná většina. Jednou za čas si ale něco takového poslechnu naživo také rád, a jelikož hudebníci opravdu uměli, byl to zážitek i pro nás s přítelem, docela to se mnou i vsedě šilo. Po asi hodinovém vystoupení této skvělé kapely následovala přestávka, aby si lidé mohli odpočinout, ulevit i doplnit občerstvení. Z nám známých celebrit jsme pak mezi hosty při vyvětrávání ve výběhu zahlédli herce Taclíka.

Druhou část večera zahájila s dalšími hudebníky mladá fešná saxofonistka Christina Praga, která přijela z Kanárských ostrovů, ale vystudovala v Praze a v Římě a podle její dobré češtiny jsme usoudili, že je to také nejspíš Češka. Prý je ve světě i díky své průpravě u známých jazzmanů dnes velmi uznávaná – na její hře to bylo náležitě vidět, hrála opravdu virtuózně a s ohromným nasazením. A jelikož to rozbalila s jazzově upravenými, ale starými  popovými peckami, dostala spoustu diváků i do tanečního varu před pódiem, kde se pak tančilo a svíjelo až do konce večera. Poté následovala vynikající pražská  formace TOP DREAM COMPANY s charizmatickým mladým zpěvákem, jehož jméno jsem si ale nezapamatoval, která spojuje jazz, funk, soul a groove. Muzika to byla opravdu vynikající, i s přítelem jsme si ji užívali a ohromná energie se od hudebníků přelévala do sálu a zase k nim zpět.  Na své si přišli určitě úplně všichni, kdo tam ten večer byli přítomni – odhadoval bych to asi k pěti stům návštěvníků.

 

Okolo jedenácté, kdy už poslední kapela končila své vystoupení, na nás ale padla únava a tak jsme už nezůstali na závěrečné jamování a vydali se na asi hodinovou cestu zpět do Prahy. Dlužno ale dodat, že po dobu celého večera se hudebníci v jednotlivých kapelách i navzájem prolínali, takže to byl takový opravdu spontánně působící jazzový večer s patřičně vstřícnou a prima uvolněnou  atmosférou. Naprosto uvěřitelně mi tak zněla v uších úvodní slova Karla Rodena, že tyto večery pravidelně pořádá proto, že má jazz hodně rád a chce dát příležitost k předvedení se i těm umělcům, zejména mladým, kteří nemají třeba ještě tak zvučná jména, ale hrají muziku naprosto srovnatelnou s těmi již slavnými, aby nevystupovali jen pro pár zájemců po klubech, ale pro skutečně početné publikum. Což se mu beze zbytku zcela jistě daří. A pro nás s přítelem to byl jedinečný zážitek, který nás obohatil o nové dojmy, nabité spoustou pozitivní energie.

 

Po příjezdu do Prahy jsem cítil příjemnou únavu, která ale z přítele po sprše jako zázrakem úplně spadla a vyrazil v půl jedné v noci ještě za kamarády kamsi do nočního klubu. Zřejmě se potřeboval o ty nové zážitky a dojmy ještě začerstva s někým podělit, či co. No ale to už sem vlastně ani nepatří.  

 

 

Praha, 12.6.2016

 

http://www.studiodva.cz/repertoar/koncerty/jazz-u-rodena/